Anticipace, předjímání, předvídání, předzvěst;
1. filozofie myšlenku anticipace formulovali již
stoikové a epikurovci (viz též
epikureismus), kteří odvozovali existenci obecných pojmů ve vědomí přímo z logu (ještě před vnímáním konkrétních předmětů).
I. Kant chápal anticipaci jako
apriorní předzkušenostní poznání předmětu;
2. genetika jev, při kterém se určitý znak objevuje v mladších generacích dříve, než tomu bylo u starších generací;
3. literatura viz
prolepse;
4. logika pojem pro předběžné přijetí propozice, která bude zdůvodněna později;
5. psychologie pojem zavedený W. Wundtem. Předjímání určitých procesů, dějů nebo jevů, které teprve nastanou. Předem vytvořená představa.
Související hesla
Ottův slovník naučný
Anticipace (z lat.), předjem, jest každá akce, kterou něco časově se předjímá.
Anticipace: Anticipace z filosofie značí jakoukoli větu nebo zásadu, kterou za pravdivou ji předpokládajíce dokazujeme nebo zkoušíme větu jinou. – Epikurovi anticipace byla pojem všeobecný, kterým můžeme představiti si věc dříve, než smysly ji čijeme. Ale poněvadž tyto představy všeobecné samy vznikly abstrakcí z množství představ zvláštních, konkretních, tož (dle Epikura) měly původ svůj v čití. Stoikové nazývali anticipací to, co nyní principem apriorním slove; Kant rozumí anticipacemi našeho vnímání (Anticipation der Wahrnehmung) všechny soudy apriorní, plynoucí ze zásady, že čas a prostor jsou též veličinami plynulými, kteráž zásada anticipuje čili předjímá všechny vjemy jakožto vjemy. – Srv. Franck, Dictionnaire des sciences philosophiques 75. red.