Leccos - Boleslav I.

Boleslav I. , český kníže 935 – 972 z rodu Přemyslovců; syn Vratislava I. a Drahomíry. Dal zavraždit svého bratra sv. Václava a zmocnil se vlády. 936 – 950 válčil s německým panovníkem Otou I., jehož lenní svrchovanost v roce 950 uznal. Na straně Oty I. se české vojsko účastnilo v roce 955 bitvy u Augsburgu. Za vlády Boleslava I. byla k přemyslovskému státu připojena Morava, Slezsko, Krakovsko a Červené Hrady a v zemi se začala při správě země uplatňovat hradská soustava.

↓ text hesla v ottově slovníku

Odkazující hesla


Ottův slovník naučný

↑ nahoru
Boleslav: I., kníže čes. (935 – 967), mladší syn knížete Vratislava I. a jeho manž. Drahomíry. Za panování svého staršího bratra Václava obdržel za úděl Pšovany, u nichž do té doby hlavním hradem byl Pšov v místech pozdějšího Mělníka. Boleslav již v těchto mladých létech donutil své poddané, zpěčující se proti neobyčejnému břemenu, aby byl vystavěn nový hrad dílem římským, jenž po něm nazván Boleslav (Stará): v tom hradě dal stavěti kostel sv. Kosmy a Damiana. Dychtě zmocniti se vrchní vlády v zemi, z návodu svých rádců, mezi nimiž Hněvsa i Česta byli prvními, dal zabiti knížete Václava v novém svém hradě 28. září 935, kamž jej byl pozval na slavnost posvícení. Nehodný způsob, kterým domohl se trůnu, uvedl Čechy v nemalé nebezpečenství. Ježto Václav po svém přemožení od německého krále Jindřicha I. žil s říší Německou v přátelství, byl jí poplaten a prokazoval jí válečné úsluhy, král německý hleděl pomstiti smrť Václavovu, nepochybně aby tou příležitostí uvedl Čechy v tužší poddanství; k tomu účelu našli se i pomahači v Čechách. zejména vojvoda kmene luckého snažil se vytrhnouti z vrchní moci knížete českého i dával se pod ochranu a v poddanství německé. Avšak dvoje německé vojsko, jež nový král Ota I. r. 936 vypravil současně do Čech, bylo zde od Boleslava poraženo, napřed durinské někde u horní Ohře, potom saské nejspíš pod horami Krušnými. Boleslav obořil se potom na odbojného vojvodu těch krajin (jenž u Hajka slove Dobromír), dobyl jeho hlavního hradu a nejspíš také krajinu luckou hned přímo sobě podřídil, zrušiv dědičnou moc tamějších vojvod. Vítězstvím tímto Boleslav upevnil svou moc v zemi České. Válka s říší Německou vedla se i v následujících létech, avšak s nevelkým úsilím, ježto král Ota zaměstnán byl pilně v jiných stranách. Teprve po 14 létech r. 950 král Ota vypravil se osobně s velikým vojskem proti knížeti českému, pronikl, ač nikoli bez velké škody, až do prostřed země, kdež oblehl jakýsi hrad, jenž slove Nový (urbs Nova, Nivunburg), čímž snad rozumí se zmíněná již výše Boleslav; zavřen v něm byl knížete Boleslava soujmenný syn. Kníže, vida nezbytí, vyšel králi vstříc, poddal se mu, zavazuje se nepochybně odváděti starý poplatek roční do říše Německé. Od té doby Boleslav žil v dobrém přátelství s Otou, ano pomáhal mu v některých válkách, hledaje v tom ovšem zároveň prospěchu svého. Zejména roku 955 v krvavé bitvě u řeky Lechu (10. srpna) bojovalo tisíc vybraných bojovníků českých po boku Němců proti Maďarům, jakožto proti společným nepřátelům. Boleslav s jiným vojem českým setkal se hned potom s Maďary utíkajícími ze ztracené bitvy k domovu, porazil je znova někde blíže hranic českých a náčelníka jejich jménem Lehel zajal. A ještě téhož roku Boleslav pomáhal králi Otovi opět v jiné válce, a to proti dvěma slovanským knížatům; byli to Stojgněv, jenž v tom boji zahynul, a Nakon, knížata Bodrcův v nynějším Meklenbursku. Přemožení loupeživých Maďarů bylo stejně prospěchem Čechů jako Němců. Méně leží na snadě, čeho Boleslav chtěl vyzískati účastenstvím svým ve válce proti dotčeným bodrckým knížatům na dalekém severu. Lze domýšleti se, že v té a vůbec ve všech úsluhách prokazovaných Němcům šlo Boleslovi o to, aby mocný německý soused nepřekážel jemu v šíření panství českého na východ. Španělský žid Ibrahim ibn Jakub, jenž okolo r. 965 cestoval v těchto krajinách za obchodem, svědčí, že v říši Boleslově nacházel se také Krakov, jenž v ní vynikal jako hrad po Praze nejdůležitější. Dlužno tedy za to míti. že Boleslav I. přivtělil k panství svému jednak Moravu, od Maďarů v první pol. X. věku hrozně zpustošenou, jednak krajiny polské nad horní Odrou (Slezsko) i nad horní Vislou. Kníže tak zmohutnělý mohl potom snáze držeti na uzdě kmenové vojvody, pokud ještě zděděná moc jejich v některých krajinách země České se zachovala. Hrad pražský podlé svědectví zpomenutého cestovatele ustaven byl již tehdáž z kamene a z vápna, tedy jako hrad Boleslav. Známkou valného pokroku, jejž vnitřní zřízení říše České činilo za tohoto panovníka, jsou stříbrné peníze (denáry) české, ražené za Boleslava I. poprvé (Smolík v »Památkách« XI., 394 – 399.). Legendisté a letopisci uvykli Boleslava nad všechnu míru haniti; nazván jest také Ukrutným. Avšak kromě zločinu, kterým se dostal na stolec knížecí, nemůže se jemu nic velikého vytýkati, ano dlužno jej přičísti k nejlepším knížatům českým. Také o duchovní potřeby své říše se staral; stavěl kostely a jakož se podobá, vyjednával o zřízení biskupství v Praze; Mlada, dcera jeho, odebrala se za tím účelem do Říma, majíc odtamtud přivésti do Čech také ženský řád benediktinek. Uskutečnění těch záměrů se však Boleslav nedočkal. Zemřel 15. čce 967. O manželce Boleslově není zpráv. Z dětí jeho povědomy jsou čtyři: Boleslav, jenž nastoupil po otci na trůn, Strachkvas, jenž klášterským jménem slul Křišťan, Mlada čili Marie abatyše, a Doubravka, kteráž roku 965 vdala se za knížete polského Měčislava a jej pak k víře křesť. přivedla. Klk.