Bürger Gottfried August, německý spisovatel; zakladatel německé balady.
Lenora inspirovala
K. J. Erbena k napsání balady
Svatební košile. Satirický román
Baron Prášil zesměšňuje německou provinčnost. Balady byly hojně překládány do češtiny a překlady přispívaly k formování českého básnického jazyka v 18. a na počátku 19. století.
Související hesla
Ottův slovník naučný
Bürger Gottfried August, básník německý (*1. led. 1718 v Halberstadtsku, ve vsi Molmerswende – †8. čce 1794 v Gotinkách). Již na školách v Ascherslebeně a na paedagogiu v Halle dělal verše. R. 1764 vstoupil tamtéž na universitu maje proti své náklonnosti studovati theologii; přidružil se však k filologu Klotzovi, jehož volné zásady mravní Bürgerovi velmi uškodily. Začal již tenkráte hýřiti, až ho děd, jenž po časné smrti otcově na jeho studia nakládal, vzal z Halle a poslal do Gotink studovat práva. Bürger s počátku dělal dobrotu, ale brzy propadl staré náruživosti, a děd pohněvaný odňal mu všecku podporu. Ale ujal se ho Boie. vydavatel gotinského almanachu mus, jenž poznal nevšední jeho nadání, otiskl mu některé práce jeho a opatřil mu podporu Gleimovu. Tím povzbuzen jsa zase k vážné práci Bürger s přátely (gotinského spolku básníků) jal se pilně studovati Shakespeara a staré ballady anglické, jež krátce před tím (1765) vydal biskup Tom. Percy. Boie r. 1772 opatřil mu také místo při soudě gelliehausenském na blízku Gotink. Tu se s ním též děd smířil a poskytl, čeho potřeboval na zařízení domácnosti; ale nepoctivostí přítelovou Bürger o tyto peníze přišel, udělal dluh a tím položil základ k nesnázím, ze kterých už nikdy se nevybavil. R. 1774 se oženil a v den sňatku pojal k sestře své choti vášnivou lásku, která zničila spokojenost všech tří súčastněných a mravní rovnováhu básníkovu úplně podvrátila. Zatím i jinak byl pronásledován, pořád nejvíce vlast ním nerozumem. Po tchánově smrti najal si selské hospodářství, a co zdědil, prodělal. Úřad spravoval liknavě, tak že představení uvěřili pak i pomluvám neoprávněným a zavedli vyšetřováni Tim Bürger sice byl úplně ospravedlněn. ale přece rozmrzen se poděkoval a vrátil se do Gotink doufaje, že se uživí spisovatelstvím a přednáškami na universitě. Živil se však bídně překlady a podobnou prací duchamornou. R. 1784 nešťastná choť konečně umřela, a zbožňovaná »Molly« hned r. 1785 stala se jeho ženou; ale zemřela již po půl létě a zoufající básník pozbyl vší chuti ku práci. Málo mu prospělo, že universita jej jmenovala čestným doktorem a brzy po té mimořádným professorem (1789) Neštěstí své dovršil zase sám tím, že nerozvážlivě oženil se po třetí, s »děvčetem švábským«, Eliškou Hahnovou, která sama mu psala prohlašujíc se horoucí ctitelkou jeho básní a nabízejíc mu ruku. Bürger k vůli dětem nabídku neznámé ženštiny přijal, ale brzy výstředností, lehkomyslností, ješitností a patrnou nevěrou její byl přinucen k rozvodu. Pak už do smrti zápasil se dluhy, chorobou, opuštěností, a ke všemu Schiller posoudiv básně jeho příkře a nešetrně ublížil mu na smrť. Bürger zemřel sklíčen na těle i na duchu. Bürger nadání měl skvělé a také správný názor o úkolu a pravé podstatě poesie, jak osvědčil pojednáním
Herzenserguss über Volkspoesie (»Deutsch. Museum«, 1776, I.). Dovozuje tam, že básnictví má býti domácí, samorostlé látkou i tvary, a má býti nejen vyšším, vzdělaným stavům, nýbrž všemu národu srozumitelno. Proto za nejlepší vzory prohlašuje písně národní a sbírati je a pilně studovati doporučuje. Podlé toho i produkci vlastní zařídil, a škoda jen, že rozervaný, pustý život nedal mu plody zaokrouhliti v onu lahodnou, klidnou úměrnost vnitřní i vnější, jíž každé básni nezbytně jest potřebí. Vynikl zvláště balladami, ze kterých nejlepší jsou
Lenore (1773, o téže látce, kterou K. J. Erben vzdělal v básni »Svatební košile«), pak
Der wilde Jäger (1775). Obě uchvacují mohutným dějem a zpěvnou, k obsahu těsně přiléhající formou. Pak také písněmi, a sice těmi nejzdárněji, které tónem rovnají se k prostonárodním; dále sonety, jež Bürger po Gottschedovi zase první v něm. literatuře pěstoval, a jež i přísný Schiller neobmezeně chválí. Příliš strojená a vášnivá jest lyrika, kterou zpodobuje neblahou svou lásku k »Molly«. Mimo to Bürger vydával od r. 1778 do smrti »MusenAlmanach« a od r. 1790 »Akademie der schönen Künste«. Složil také všeliké spisy aesthetické, přeložil 4 zpěvy Iliady, vzdělal Shakespearova »Macbethæ a »Sen v noci svatojanské« a něm. vydal
Wunderbare Reisen und Abenteuer des Freiherren von Münchhausen (1787), které po anglicku sepsal Němec Raspe. Srv. A. Strodtmann, Briefe von und an G. A. Bürger (Berlín, 1874); Pröhle, G. A. Bürger (1886)
VM.