Leccos - Černínové z Chudenic

cerninove z chudenic.jpg (36.3kB - 213×330px)
Černínové z Chudenic , stará česká rodina pocházející z rodu Drslaviců, doložená od pol. 12. stol. Rodina sídlila na svém rodovém panství v Chudenicích, v 15. století se rozdělila do několika linií. Nejvýznamnějšího postavení dosáhla linie nedrahovická, povýšená roku 1627 do hraběcího stavu. V průběhu 17. stol. získali Černínové četná panství, např. Petrohrad, Kost, Mělník. Heřman Jakub Černín získal sňatkem s hraběnkou Marií Josefovou Slavatovou panství Jindřichův Hradec a roku 1716 získal titul vladaře domu hradeckého a chudenického a v témže roce i titul dědičného číšníka království Českého. Koncem 18. stol. se nedrahovická linie rozdělila do dvou větví, jindřichohradecké a vinořské. Rudolf Černín-Morzin (1855 – 1927), z jindřichohradecké větve zdědil v roce 1908 titul, erb a jméno vymřelých hrabat Morzinů, společně s panstvím Vrchlabí a Horní Maršov. Příslušníci jindřichohradecké linie žili po roce 1945 převážně v Rakousku. Z vinořské větve vynikl Ottokar Černín (1872 – 1932), rakouský ministr zahraničí. Příslušníci vinořské větve restituovali po roce 1989 zámek Dymokury.

↓ text hesla v ottově slovníku

Odkazující hesla


Ottův slovník naučný

↑ nahoru
Černínové z Chuděnic, staročeský hraběcí rod, jediná posud kvetoucí větev Drslaviců předního panského rozrodu na Plzeňsku, kde také původní své sídlo Chuděnice (v okr. klatovském) nikdy z držení svého nepustili. Černínové z chuděnicín, nejv. komorník král. Českého v l.1193 až 1212, bratr Drslavův a Břetislavův za oddanost svou k Adéle, zapuzené královně české, byl potrestán ztrátou úřadu i statků, ba bylo mu opustiti rodnou zemi před hněvem královským. Potomků nezanechal. Příbuzní jeho prý Chuděnice založili, kde podlé rodinných pověstí Drslav r. 1200 kostel vystavěl a Drslavův syn Protiva základní erb nynějších hrabat Černínové z chuděnů z Ch. přijal, totiž na dél rozdělený štít s červeným polem v pravé polovici a třemi příčními pruhy stříbrnými v levé modré polovici . V letech 1228 – 1229 připomíná se Černínové z chuděnicín ze Žlovic, syn Černínové z chuděna bratra Břetislava, který dříve » z Plzně « a později »z Biřkov« se jmenoval; syn žlovického Černínové z chuděna Soběhrd usadil se na Klatovech r. 1253. Od něho snad pochází Drslav z Ch., připomenutý na soudě zemském r. 1291, jenž jest v čele rodokmenu Černínové z chuděnů z Cernínové z chuděnic, k nimž též asi náleží biskup segnienský Protiva, jenž za Karla IV. r. 1355 se jmenuje. S předního místa v zemi, na kterém Černínové z chuděnicín komoří stál, potomci bratří jeho kromě pánů Skalských a Švihovských z Risenberka sestoupili do vladyckého stavu a z rozsáhlých statků zbyly jim jen skrovné Chuděnice, kde r. 1358 bratří Černín a Kunrát podací právo provozovali a po nich synové Černínové z chuděnovi Jan a Černín v l. 1378 – 1393. Černín přežil bratra svého Jana, před r. 1394 zemřelého a měl tři syny: Černína, Václava a Drslava r. 1435 připomenuté, sám pak jako šedesátník podruhé se oženil s Ofkou schovankou Rynvalda z Ustupenic na Pušperce. Ze jmenovaných tří bratří Drslav † již před r. 1466, zanechav syny: Černína Humprechta, Jana, Děpolta a Viléma; kromě těchto Černínové z chuděnů z Cernínové z chuděnic připomínají se v l. 1466 – 1479 ještě dva bratří Mikuláš a Vilém, strýcové Černína, syna Drslavova Vilém, syn Drslavův, jenž r. 1497 ve při Elšky, nemanželské dcery Půty z Pěžína, o statek po otci pozůstalý prostředkoval mezí ní a bratrem svým Janem, jest zakladatelem větve Černínové z chuděnů na Radnicích osedlé; od Jana pochází větev černínská na Tasnovicích; Humprechtův vnuk Diviš založil synem svým Humprechtem větev chuděnickou a druhým synem Janem posud kvetoucí větev nedrahovickou. A) Větev na Radnicích. Vilém Č-ín měl tři syny: Drslava na Březině (†1531), Hynka v Dulanech (1547) a Zikmunda (1530) a jedinou dceru Markétu (1535). Drslav měl s manželkou Kateřinou ze Slatiny (1518 až 1547) syny: Mikuláše († již 1551) a Viléma († již 1565) na Březině, Jana na Přívěticích, Ujezdě pod Ostrým a Štěňovicích († 1593) a Václava st. na Březině, Těňovicích a Radnicích. Hynkovi synové byli Jiří na Souměři a na Úňovicích († již 1564), Jan ml. v Draheničkách a jako starší na Horosedlech († již 1583) a Zikmund, jenž byl roku 1566 na sněmu v Augšpurce. Mikuláš Drslavův syn měl s manželkou Markétou z Dlouhé vsi syna Václava ml. na Přívěticích (1576 – 1602); druhý syn Vilém neměl potomků; třetí syn Jan měl se dvěma manželkami, Lidmilou ze Lhoty a Kateřinou z Pratendorfu pět synů: Zdislava (1579), Karla († 1586), Drslava nejstaršího na Újezdě († 1601), Davida Viléma na Dlažkovicích a Vebžanech, jenž s manželkou Annou z Příchovic měl syna Jana Petra na Čeminech, Nemělkovech a Vebžanech (1611 až 1624); potomci pátého syna Janova Jiřího Děpolta na Oujezdci a Lenešicích záhy zemřeli. Pošlost Václava st. na Březině, Těňovicích a Radnicích shasla též v druhém koleně. O nic lépe nevedlo se pošlosti Jiřího Černínové z chuděna z Cernínové z chuděnic na Souměři jenž s manželkou Annou Beyčkovou z Nezpěčova dva syny bez dalších potomkův zplodil: Jana Hynka na Souměři, Veselí a Vidicích (1596), jenž pojal za manželku Kateřinu z Doupova, a Davida, který r. 1596 v Anglii zemřel. Ve vděčné paměti chová se v Radnicích Jan Černínové z chuděnicín, jenž tamním obyvatelům dal svůj dům, aby z něho dům radní učinili (1587). B) Větev na Tasnovicích. Syn zakladatele jejího Jana, Vilém († 1555) r. 1522 koupil Tasnovice od Jana Merklínského z Merklína. S manželkami svými Annou z Hořešovic a Mandelénou z Hrádku 33 let na Tasnovicích strávil a čtyři syny s nimi zplodil: Drslava, Jakuba, Zikmunda a Martina. ze kterých každý zase měl potomstvo. Drslav († 1569) seděl na Mělnicích a měl s manželkami Václavou Šlovickou ze Šlovic a Ludmilou Vidersperkovou z Vidersperka syny Viléma, Jana a dceru Kristinu provdanou za Jana Janovského z Janovic. Jan (1586) neměl žádných potomkův; Vilém r. 1603 starším, r. 1613 až 1614 nejstarším jmenovaný pojal za manželku Annu Kocovskou z Kocova, která mu porodila dceru Helenu Salomenu a čtyři syny: Drslava, Jiřího, Humprechta a Jana. Drslav na Mělnicích † 1627) zplodil s Ludmilou z Vidersperka syna Jana Maximiliána, jenž po sedmi letech zemřel, a dvě dcery, Annu Salomenu, která skonala též v mladém věku, a Helenu Alžbětu provdanou za Příchovskéhu z Příchovic. Druhý syn Vilémův Jiří držel Vostračín a Radonice v l. 1627 – 1669 a zemřel bez potomků; třetí syn Humprecht jen roku 1619 se připomíná a čtvrtý Jan na Chotiměři (1630) měl s manželkou Alžbětou z Janovic, ovdovělou z Příchovic syna Václava Protivu, jenž se zabil (1662) pádem s koně, jeda v družině cís. Leopolda I. do Řezna. – Pošlosť Jakubova na Líšťanech netrvala déle pošlosti Drslavovy na Mělnících. Jakub měl dvě manželky: Ludmilu Příchovskou z Příchovic (1552) a Ludmilu Vidersperkovou z Drahobuze provdanou r. 1581, s nimiž zplodil dceru Helenu Judytu a dva syny, Jana Ondřeje na Bělé r. 1587 a na Líšťanech (1616) a Karla na Vlachově Březí (1589), jemuž druhá manželka Anna z Příchovic porodila syna Jana Karla na Čeminech (1657) a dceru Evu Kateřinu. Jan Karel se oženil s Majdalenou Justinou z Příchovic, odstěhoval se pro náboženství do Hofu v Bavořích a měl tam s ní dvě dcery, Annu Kateřinu († 1686), Alžbětu Salomenu († 1696), jež obě provdaly se do rodu Černínové z chuděnů z Ch. Třetí syn Vilémův na Tasnovicích byl Zikmund na Slatině (1561 až 1584), jenž měl s manž. Markétou Opršalovou z Maxu dva syny: Martina na Slatině, který pojal za manželku Majdalénu Zapskou ze Zap, a Jana Protivu na Slatině a Vidicích († 1612), a dceru Annu. Jediný Jan Protiva měl potomky a sice syna Václava Diviše († 1634) na Slatině a Vidicích, jehož manželka Sibylla Maximiliana Merklínská z Merklína přežila, a dceru Annu provd. za Vidersperka z Vidersperku († 1612). Čtvrtý syn Vilémův Martin na Tasnovicích a Věvrově († 1586) dvakráte se oženil: poprvé s Alžbětou ze Šlovic, podruhé s Annou Marií Plánskou ze Žeberka; s oběma měl jen dceru Annu († 1631), provd. poprvé za Jindřicha st. Žákavce ze Žákavi a podruhé za Diviše Černínové z chuděna Č z Ch., a syna Šebestiána na Tasnovicích († 1617), jenž s manželkou Sibyllou Běšinkou z Běšin zplodil syna Humprechta, který zemřel v útlém věku, a dceru Helenu Lidmilu († 1630), provdanou za Otu z Helversenů na Rácově. – V Šafhúzech ve Švýcarsku žili též Č. z Ch. a sice Jan Bedřich, jenž tam zemřel před r. 1720, a Jindřich Lucius, který ještě r. 1720 na živu byl i s manželkou Annou Marií v Thurnu; snad byli potomci Černínové z chuděna z Ch. jenž žil u hraběte Maximiliána z Fürstenberka ve Stühlinkách. C. Větev chuděnická. Nad předešlé linie černínské vynikla pošlost Humprechta, syna Drslavova, jenž se svou manželkou Majdalénou z Doupova měl syna Drslava, jehož syn Diviš s Alžbětou z Opálky zplozený stal se zakladatelem nové slávy Černínové z chuděnů. Pojav za manželku Elišku Bohuchvalovnu z Hrádku měl s ní šest dětí, tři syny: Jana, Humprechta a Protivu, a tři dcery: Markétu, Majdalénu a Kateřinu. Od Jana na Nedrahovicích pocházejí posud žijící hrabata Černínové z chuděnic Humprecht založil větev na Chuděnicích a Švihově, o Protivovi pak jen málo zpráv máme. Humprecht Černínové z chuděnicín na Ch-cích a Švihově (1525 – 1601) byl hejtmanem hradu pražského, podkomořím král. věnných měst a všech král. měst v Čechách. Za manželku měl Ludmilu Kocinku z Dobrše († 1583) a s ní čtyři děti: dceru Annu a pak tři syny. Jana, Jindřicha a Adama. Jan dostal se na Svaté Pole (v Berounsku) s manž. Ludmilou Byšickou z Byšic, s níž měl syna Humprechta Černínové z chuděna na Radonicích připomenutého r. 1623. Druhý syn Jindřich na Švihově a Ježovech byl r. 1622 krajským hejtmanem plzeňskýn, r. 1629 do stavu svobodných pánů povýšen a zemřel r. 1640 zplodiv se dvěma manželkami, Kryzeldou z Kokořova (1599 – 1614) a Veronikou Čejkovou z Olbramovic, ovdov. Hrzankou z Harasova, dvě dcery a dva syny. Z těchto Humprecht Protiva byl pážetem u císařského dvora, držel Švihov a Kamýk (1650 až 1666) a pojal r. 1645 nekatoličku Annu Kateřinu Černínové z chuděnic- novou z Ch. za manželku; měl-li s ní děti, není známo. Druhý syn Jan Maximilián na Švihově a Ježovech sloužil jako nadporučík v císařském vojště a zemřel r. 1664 zplodiv s manželkou svou Eliškou Johankou Švihovskou z Risenberka syna Bedřicha, jenž mlád zemřel, a tři dcery: Veroniku, Amalii a Františku Maximilianu, ze kterých první dvě též záhy zemřely, načež matka i dcera jediná vstoupily do kláštera k voršilkám v Praze, kde matka zemřela r. 1672 a dcera r. 1721. Déle udržela se pošlost Adamova na Chuděnicích, třetího syna Humprechtova, jenž byl radou Bedřicha Falckého, ale zemřel již r. 1622 zanechav vdovu Johanku Lokšanovou z Lokšan, podruhé provdanou za místopísaře král. Českého Rudolfa Čejku z Olbramovic na Kydlinech, a kromě pěti synů dceru Kryzeldu Ludmilu. Synové Adamovi byli Děpolt Protiva, Jindř. Vilém, Humprecht Diviš, Heřman a Václav Bedřich, ale kromě Děpolta nevíme, že by který jakých potomků byl zanechal. Děpolt (1630 – 1660) ujal Chuděnice, byl povýšen do stavu svobodných pánův a s manželkou svou Annou Majdalénou Hrzankou z Harasova měl tři syny: Jindřicha, jenž od manželky Markéty Ludmily Lapáčkové ze Rzavého měl syna krátkého věku Jana Václava, dále Jana Heřmana († 1707) na Ježovech a Kšenicích, jemuž manželka jeho Alžběta Salomena Černínové z chuděnová z Ch. (1663 až 1669) porodila dcery Annu Veroniku a Majdalénu Justinu († 1701) a syna Františka Maximiliána Otu na Švihově (1676 – 1701), jehož první manž. byla Kateřina Černínové z chuděnová z Ch. a druhá Eva Františka Příchovská z Příchovic, ovdovělá Borthová na Vlkýši. Z manželství obojího pošla dcera Marie Barbora († 1738) a čtyři synové: nejstarší Jakub záhy zemřel; Josef Rudolf byl plukovníkem v císařském vojště a zemřel v Heidelberce r. 1713; Děpolt Martin Protiva byl generálním strážmistrem r. 1746 a pojal za manželku Antonii svob. paní ze Stomů r. 1737; Jan Václav hr. Černínové z chuděnicín z Ch. dědil Švihov a Malešov, byl c. k. appellačním radou a pražským hejtmanem městským v l. 1705 – 1739, a se svými dvěma manželkami, Marií Terezií Alž. hr. z Morzinů a Marií Terezií svob. paní z Knoringen, zplodil osm dítek, šest dcer a dva syny. Z těchto František Josef záhy zemřel a Heřman Jakub (1706 – 1784) stal se pánem na Nebylovech a Šťáhlavech, byl c. k. radou a dvakráte se oženil, poprvé s Ernestinou hrab. Šternberkovou (1740 – 1747) a podruhé s Marií Barborou hrab. Schafgotschovou (1747 – 1789), s nimiž oběma dva syny měl a tři dcery: Marii Josefu Františku a Marii Annu Johanku záhy zemřelé, a Marii Antonii Josefu. Ze synů Prokop Jan František záhy zemřel a Jan Vojtěch (1746 – 1816) ujal po otci panství Nebylovy a Šťáhlavy, kde dvakráte se oženil, s Marií Josefou hrab. Thunovou a Eleonorou svob. paní Hackelbergovou († 1858), ale neměl dítek: odkázal statky své vnuku ze své sestry Kristiánu Vincencovi hrab. z Valdšteina. D) Černínové z chuděnicna Nedrahovicích. Jan Č-ín na Nedrahovicích, praotec nynějších hrabat Černínové z chuděnů z Ch. (1554 – 1580) byl hejtmanem kraje vltavského. S manželkou Marianou z Řičan měl tři dcery: Kateřinu, Ludmilu a Annu, a pět synů: Diviše, Humprechta, Protivu, Heřmana a Viléma. Vilém usadil se na Trkově v Berounsku (1595, † 1629) a zplodil s manželkou Annou Budkovskou z Budkova čtyři dcery: Voršilu, Reginu. Annu Kateřinu Barboru a Ludmilu, a dva syny: Jana Viléma i Václava Diviše, z nichž každý měl své potomstvo. Jan Vilém († 1633) na Cerhonicích u Písku byl hejtmanem kraje vltavského a měl s manželkou svou Alžbětou Vratislavkou z Mitrovic (která se jako vdova za dona Christophora šlechtice de los Olivios provdala) tři syny a tři dcery: Reginu, Ludmilu a Kateřinu. Synové Protiva, Jiří Václav a Heřman Maximilián nezanechali potomků kromě Protivy († 1634) na Hostouni v Plzeňsku, jenž byl císařským číšníkem, a s manž. Kristinou Kordulou z Helmegku zplodil dva syny krátkého věku, Františka Viléma a Jana Viléma, a dceru Marii Annu. Druhý syn Viléma Černínové z chuděna na Trkovech Václav Diviš († 1660) měl s manželkou Žofií Barborou z Heidelsdorfu na Týništi syna Jiřího Václava na Miroticích, Ostračíně a Radonicích, jenž r. 1650 do stavu svobodných pánů povýšen byl a r. 1687 zemřel, zůstaviv ze tří manželek, Maximiliany Alžběty Bukovanské z Bukovan, Salomeny Maximiliany Vratislavky z Mitrovic a Anny Ludmily Mitrovské z Nemyšle, dva syny, Václava Viléma a Humprechta, kteří v mladém věku zemřeli, a dvě dcery, Antonii Renatu a Viktorii Isabellu. Bratr Viléma Trkovského Humprecht na Kostomlatech stal se purkrabím kraje hradeckého, cís. radou, král. místodržícím a soudcem zemským v Čechách a byl r. 1629 pro sebe i své potomky povýšen do stavu svobodných pánů. Se svou manž. Evou Polexinou Voračickou z Paběnic († 1632) měl syna Jana, o němž později mluviti budeme. Diviš Černínové z chuděnicín, nejstarší z pěti synů Jana nedrahovického, byl hejtmanem hradu pražského, cís. radou, místodržícím a nejv. hofmistrem Bedřicha Falckého, po jehož porážce na Bílé Hoře odpraven byl na náměstí Staroměstském v Praze. Kladlo mu se za vinu, že vpustil do hradu pražského pány české, kteří vyhodili král. místodržící z oken hradních. Nedrahovice mu byly konfiskovány a jen manž. jeho Anně Č. z Ch. († 1630) její pohledanost se zaplatila. Bratr Divišův Heřman podnikl již jako mladík devatenáctiletý společně s Kryšt. Harantem z Polžic a Bezdružic cestu do Jerusalema, na které dvě léta strávil. Jeho známosti východních krajin, zvyků a řečí byly příčinou, že mu císař a král Matiáš svěřil r. 1616 poselství k sultánu tureckému Ahmedovi, aby sjednal mír mezi Rakouskem a Portou, což se Černínové z chuděvi výborně podařilo, tak že mír na dvacet let pojištěn byl. Roku 1606 pojal za manželku Marianu Karlovou ze Svárova a roku násl. přijat do stavu panského král. Českého. Navrátiv se do Čech z druhé cesty své byl jmenován hejtmanem Starého města pražského. Za bouří stavovských odešel ze země. Později bojoval v císařském vojště na Bílé Hoře a po pádu Prahy nastoupil zase svůj úřad hejtmana pražského. Císař a král Ferdinand II. odměnil jeho věrnost tím, že ho 15. bř. 1623 za svobodného pána říšského, 27. kv. 1627 za českého hraběte povýšil, roku 1635 důstojnost hraběte paláce mu propůjčil a r. 1637 přísedícím většího soudu zemského a král. místodržícím jmenoval. Ve válce třicítileté nejen celý pluk kyrysníků na své útraty vydržoval, nýbrž také město Žatec nočním útokem vzav (1632), celou posádku saskou zajal. Z konfiskace koupil hr. Heřman panství Petršpurk se statky Sosní a Pševlky, Andělskou horu, Kysibel, Buchov, Schönavu, Zihle, Krty, Černošice, Vroutek, Neudek, Senomaty, dům na Malé Straně v Praze a panství schmiedeberské ve Slezsku. Roku 1644 poslal císař Ferdinand II. Heřmana Černínové z chuděna opětně do Turecka, aby odvrátil od Rakouska nebezpečí hrozící jemu od spolku Torstensona, Rakoczyho a Turecka, což se mu opět podařilo. Heřman sepsal Paměti této druhé cesty. Český rukopis jejich chová se v archivě jindřichohradeckém. Vytištěn byl v Lumíru (1856) a v Miklosíchově Slav. Bibl. II. (III., 198.); něm. překlad byl vydán r. 1879 v Hradci Jindřichově od archiváře Fr. Tischera. Heřman úřadoval v l. 1644 – 1648 jako nejv. sudí lén, potom byl nejv. sudím zemským r. 1648 – 1649, nejv. komořím r. 1650 a nejv. hofmistrem až do své smrti 7. břez. 1651. Při povýšení Černínové z chuděnů do stavu hraběcího změněn a rozhojněn jest také rodný jejich erb v tom způsobu, jak jej nyní spatřujeme. Obdrželi za štítek nového svého erbu bílý pruh rakouský v červeném poli pod císařskou korunou a v rodném štítě svém v bílých třech pruzích písmeny »R M F« na památku čtyř císařů a králů českých, kterým hr. Heřman služby prokázal; na helm korunovaný dostali rozložená orličí křídla, červené a modré, třemi bílými pruhy příčnými přetažená, mezi ně pak zbrojnou ruku s mečem a olivovou ratolestí. Nový tento erb spatřujeme již na měděné medailli, kterou památka hr. Heřmana byla zvěčněna. Dětí hr. Heřman neměl, ač byl třikráte ženat: s Marianou Karlovou ze Svárova († j. 1625), s Annou Salomenou Hradišťskou z Hořovic, vdovou po Kryštofu Harantovi z Polžic a z Bezdružic († 1632), a s krásnou Sylvií Carettovou hr. z Millesima. Fideikommiss černínský založený od Heřmana přešel s povolením císařským na Humprechta Jana Černínové z chuděna z Ch., vnuka z Heřmanova bratra Humprechta; složen byl z panství a statků Petršpurku, Kysiblu, Milčovsi, Sedčic, Velké Černoci, Čeradin, Lub, Kostelce, Velichov a Schmiedeberku, ze dvoru v Unhošti, ze zápisné sumy 95.000 zl. na panství mělnickém a z domů na Malé Straně, Starém a Novém městě pražském. Po Humprechtovi st, bratru Heřmanovu, zůstal jediný syn Jan (1597 až 1648), jenž kromě Kostomlat zděděných nabyl též Radenína, Mitrovic, Choustníka a Bělé (na Táborsku) věnem manž. Zuzany Homutovny z Harasova. Jan byl hejtmanem kraje bechyňského, ale záhy zemřel a pochován jest v Radeníně, jako jeho otec Humprecht starší. Nemáme-li o Janovi mnoho zpráv, tím více se jich zachovalo o jeho manželce Zuzaně, paní všemi ctnostmi ozdobené, jejíž listy tklivé, ovanuté čistou staročeskou poctivostí a laskavostí, jsou ozdobou archivu jindřichohradeckého. Fr. Dvorský vydal sbírku listů paní Zuzany v »Památkách žen a dcer českých« a potom zvláštním spisem Zuzana Č-nová z Harsova. Dopisy české šlechtičny z pol. XVII. stol. (1886) památku její oslavil. Také matce a dceři Zuzany Černínové z chuděnic Alžbětě Homutové z Cimburka a Elišce Myslíkové z Chuděnic r. 1890 týž spisovatel vzpomínku věnoval vydáním jejich listů. Zuzana porodila manželu svému dva syny a dvě dcery: Alžbětu Johanku a Evu Polyxenu (1660 – 1688). Mladší ze synů Heřman Václav dostal Radenín s Nov. Dvory a Lhotou, Choustník, Skopytce, Mnich, Bělou, Bezděčín, dům ve Starém městě pražském a dům topinkovský v Táboře, avšak manželství jeho s Marií Markétou hrab. Desfoursovou zůstalo bez dětí. Starší syn Humprecht Jan dědil fideikommiss černínský r. 1651, stal se hrabětem r. 1652 pro sebe i své potomky, byl od r. 1651 přísedícím komorního soudu, od r. 1656 přísedícím zemského soudu a r. 1660 místodržitelem královským v Čechách, načež r. 1661 odebral se do Benátek jako vyslanec císařský. Od r. 1666 byl tajným radou, později stal se prvním komořím a dosáhl řádu zlatého rouna. K panstvím rodu svého přikoupil Žďár, Vinoř, Landštein, Kosť, Kosmonosy a Lnáře, a oženiv se s Dianou Marií markraběnkou Hippolytkou z Gazolda (1652 – 1687) měl s ní dva syny, Tomáše Zachea a Heřmana Jakuba. Mladší Tomáš († 1700) byl tajným radou a místokancléřem německým, držel Lnáře a Týniště (na Královéhradecku) a s manželkou svou Zuzanou Renatou hrab. Martinicovou, ovdovělou Auersperkovou, neměl než dvě dcery, Marii Josefu († 1726) a Marii Aloisii. Tomášův bratr Heřman Jakub (1659 – 1710) byl nejv. purkrabím král. Českého od r. 1703 a oženil se nejprve s Marií Josefou hrab. Slavatovou (1687 – 1708) a podruhé s Antonií Josefou hrab. Khünburgovou. Skrze první manželku svou získal Heřman rodu svému Jindřichův Hradec s příslušenstvím a z dvojího manželství jeho pošli dva synové a dvě dcery; Marie Markéta a Marie Gabriela. Staršímu synu Františku Josefovi (1697 – 1733) propůjčen r. 1716 titul »vladaře domu hradeckéhœ a důstojnost nejv. číšníka král. Českého, kterýž titul a úřad dědičný Slavatové na sobě měli. Za manželku pojal Isabellu Marii markraběnku z Westerloo (1717), s kterouž měl tři dcery: Marii Desiderii, Marii Terezii a Marii Annu, a dva syny: Václava Jana, jenž devítiletý zemřel r. 1733, a Prokopa Vojtěcha Františka, jenž po otci svém svěřenské statky ujal. Mladší Heřmanův syn František Antonín (1710 – 1739) pojal za manželku vdovu bratrovu Isabellu markr. z Westerloo a měl s ní dceru Marii Ludmilu, s kterou manžel její August kníže z Lobkovic věnem dostal Mělník s příslušenstvím. Prokop Vojtěch hr. Černínové z chuděnicín z Ch .(1726 – 1777) oženiv se poprvé s Antonií hrab. Colloredovou († 1757) a podruhé s Terezií svob. paní Rajskou z Dubnic († 1779) zplodil s oběma šestnácte dítek, devět dcer a sedm synů. Ze synů uvázal se Jan Rudolf ve svěřenská panství: František Josef (1763 až 1794) byl guberniálním horním radou, Volfgang Maria založil novou ratolest Černínové z chuděnů na Vinoři u Prahy, Petr Jan Nep. (1769 – 1796) zemřel jako c. k. komoří a setník pěš. pluku Rajského na rány, které obdržel v bitvě u Lodi, ostatní tři synové v mladém věku zemřeli. Jan Rudolf (1757 – 1845) ujal fideikommiss po čtyřletém poručnictví Josefa kníž. Colloreda a pojal za manželku Marii Terezii Josefu hrab. Schönborn.Heussenstammovou (1781). Mezi hrabaty Černínové z chuděny Jan Rudolf vyniká láskou svou k vědám a uměním, založil obrazárnu ve Vídni a krásný park v Krásném Dvoře na Žatecku. Byl členem stavovské malířské školy, polytechniky, konservatoria a musea v Praze, praesidentem cís. akademie výtvarných umění v l. 1823 – 27, nejv. komořím od r. 1824 a zastupoval v l. 1828 – 34 prvního nejv. hofmistra. Byl rytířem řádu zlatého rouna. Jediný syn jeho byl hrabě Eugen Karel Černínové z chuděnicín z Ch. (* 1796 – † 11. čce 1868), jenž náleží ku předním mužům nejen rodu svého, nýbrž veškeré šlechty české vůbec. Zdědil krasoumné snahy svého otce i matčin útlocit. Výborný vychovatel Zelenka lásku mu vštípil k dějepisu domácímu a přírodopisu tou měrou, že málokterý z jeho vrstevníků znal království České tak důkladně, jako hrabě Černínové z chuděnicín. K tomu přispělo obcování jeho s hrabaty Františkem a Kašparem ze Šternberka, zakladateli musea českého, s místopisci Sommrem a Watterichem, se slavistou Dobrovským a dějepiscem Palackým. Göthe za svého pobytu v Karlových Varech býval častým hostem hraběte Černínové z chuděna v Krásném Dvoře. Sám konal studia hluboká v domácím dějepise a láska jeho ke starožitným památkám naší vlasti postavila si pomník zřízením archaeologické sbírky na zámku Petršpurku. Velikou zásluhu získal si tím, že zřídil archiv v Jindřichově Hradci, kde spojil archivy pánů z Hradce, pánů Slavatů z Chlumu a z Košumberka a rodinný archiv svého rodu, kterýmžto sloučením povstal po třeboňském největší soukromý archiv v Čechách. Vedlé toho byl muž lidumilný a štědře obětavý. Pro vdovy a sirotky úředníkův a služebníků svých založil zvláštní ústav a jiný ještě pro chudé dělníky, kteří ve službách jeho stali se neschopnými ku práci. Okolí města Jindřichova Hradce okrášlil, dav přestavěti kostel sv. Jakuba nad Nežárkou a zříditi v něm rodinnou hrobku, kdež sám odpočívá. Roku 1817 vešel v manželství s Marií Terezií hrab. Orsini-Rosenbergovou, s níž měl dceru Marii Terezii, provd za Ladislava hr. Pejacsevicse z Veröcze, a čtyři syny: Jaromíra, nyn. majorátního pána, Heřmana, Rudolfa a Humberta. Heřman na Kysiblu, c. k. komoří († 1892), pojal r. 1853 Aloisii hrab. Morzinovou, paní na Vrchlabí a Maršově, za manželku, s nížto zplodil dceru Filipinu, provdanou za Karla hrab. Buquoye na Nových Hradech a Rožmberce, a syna Rudolfa, c. k. komoří a poručíka zemské obrany, jenž s manželkou Emmou hrab. Orsini-Rosenbergovou má dvě dcery, Marii Aloisii a Idu Marii Josefinu, a tři syny, Rudolfa, Františka Sal. a Karla. Humbert, třetí syn hr. Eugena, podal ruku svou Terezii hr. Grünnové, kteráž mu porodila dva syny, Eugena a Rudolfa, a čtvrtý syn Eugenův Rudolf zemřel jako major mimo službu r. 1873. Nynější hlava rodiny jest Jaromír hr. Černínové z chuděnicín z Ch., vladař domu hradeckého a chuděnického, pán na Jindřichově Hradci, Chuděnicích, Petršpurce, Krásném Dvoře, Mašťově, Dolanech a Drslavicích v Čechách, rytíř řádu zlatého rouna, nejv. dědiční číšník království Českého, dědičný člen panské sněmovny na říšské radě, c. k. komoří a tajný rada, jenž dvakráte se oženil, nejprve s Karolinou hrab. Schafgotschovou řeč. Semperfrei z Kynastu a Greiffensteinu († 1876) a podruhé s Josefinou ovdovělou hrab. Falkenhaynovou, roz. hrab. Paarovou, r. 1879. Čtyři dcery a dva synové pošli z prvního manželství: Terezie, provdaná za JUDra Bedřicha hrab. ze Schönbornu, cís. kr. ministra spravedlnosti, Marie Rudolfina, která r. 1864 podala ruku Siegfriedovi starohrab. ze Salm-Reifferscheidtu, Karolina, která se provdala za Jana hrab. Ledeboura-Wicheln (1868), a Arnoštka, provdaná za Karla knížete z Oettinků a z Wallersteina (1867). Ze synův Eugen (* 1851), čestný člen řádu německých rytířův a budoucí hlava rodiny, oženil se s Františkou kněžnou Schönburgovou z Hartensteina (1876), JUDr. František (* 1857) je čestným členem řádu německých rytířů. E) Větev vinořská. Hrabě Wolfgang (1766 – 1813), syn Prokopa Vojtěcha, pán na Vinoři, Kbelích a Radonicích, c. k. plukovník, pojal za manželku Antonii hrab. Salmovou z Neuburku (1795), s nížto zplodil jednoho syna a dvě dcery, Oktavii († 1849) a Marii. Syn jeho Otakar (1809 – 86), pán na Vinoři, byl doživotním členem panské sněmovny na říšské radě a bývalým dvorním radou u někdejší všeobecné komory dvorské; pojal za manželku Rosinu hrab. z Colloredo-Waldsee, paní na Dymokurech. s níž měl tři syny a dvě dcery, Rosinu, provdanou (1863) za Bedřicha hr. Westphalena z Fürstenberka na Chlumě (Kulm), a Marii, provdanou za Augusta Picota z Peccaduc, svob. pána z Herzogenberku. Ze synů Děpolt (* 1836), c. k. komoří, major na odpočinku a doživotní člen panské sněmovny na říšské radě, ujal panství Dymokury a Vinoř a podal ruku svou Anně hrab. Westphalenové z Fürstenberka (1870), s nížto má sedm dítek, jednu dceru Marii a šest synů: Děpolta (* 1871), Otakara, Otu Rudolfa, Bedřicha Karla, Pavla Bedřicha a Josefa Děpolta. Bratr Děpoltův Josef (*1842) oženil se (1870) s Marií hrab. Desfoursovou, kteráž mu syna Františka (* 1878) a dceru Rosinu (* 1880) porodila. Třetí syn Otakarův Eugen (* 1851) je c. k. komořím. (Sestaveno s ochotnou pomocí a radou p. Fr. Tischera. archiváře v Jindř. Hradci) Klř.