Diktátor1. nejvyšší, mimořádný úředník
starověkého Říma v době
republiky; jmenován do úřadu jedním z
konzulů v krizových situacích na omezené období; jeho funkční období skončilo buď vyřešením
krize, uplynutím doby šesti měsíců od uvedení do
funkce nebo skončením funkčního období
konzula, který jej jmenoval. V období vnitřního nebo vnějšího nebezpečí soustředil neomezenou
moc (viz též
imperium); všechny úřady a armáda mu byly podřízeny; jeho úkolem bylo odvrátit hrozící
nebezpečí a zajistit
stabilitu země. Jako svého pomocníka jmenoval magistra equitum, velitele jízdy. V pozdní republice hodnost diktátora udělována mužům vládnoucím na základě mimořádných plných mocí (
Sulla,
Caesar);
2. v přeneseném smyslu zpravidla ústavou neomezený vládce; na rozdíl od
monarchy nepožívá tradiční
autority. Viz též
diktatura.
Související hesla
Ottův slovník naučný
Diktátor je v moderním smyslu po příkladě římském osoba, která si ve státě osobuje neobmezenou moc, jež jí dle ústavy nenáleží, nebo které v čase nebezpečí nebo za poměrů mimořádných svěřena rozsáhlá nebo neobmezená moc vyjimečná. Podobné případy naskytaly se zvláště v republikách amerických, zvláště při převratech státních a především vojenských (
pronunciamento). Působnost diktátova sluje diktatura.