Existence, z řeckého
ek-istémi a latinského
ex-sistere - vyvstávat, vyčnívat, trčet; výskyt – přítomnost jsoucího, též konstatování jsoucnosti předmětu bez jakéhokoli dalšího určení. Ve
středověké filozofii (ale i v běžné řeči) sama skutečnost bytí – že něco jest – v protikladu k
podstatě či
esenci věci.
M. Heidegger a
existencialismus považují existenci za vlastní způsob lidského
bytí; lidská bytost není ničím jiným než tím, čím se stane – je vržena do existence a musí usilovat o její naplnění. Současná filozofie staví do popředí otázky odpovědnosti; existenci chápe jako východisko vztahů ke druhému (
M. Buber) a etiky vůbec (
E. Levinas aj.).
Související hesla