Hřídel, součást stroje, přístroje nebo mechanického pohonu sloužící k přenosu točivého pohybu. Přitom je hřídel zatížen krouticím
momentem a obvykle zároveň i ohybovým momentem a volně se otáčí v
ložiskách. Hřídele, zatížené převážně ohybovým momentem, se nazývají osy. Podle tvaru hřídele, respektive jeho částí, se rozlišují hřídele drážkové, zalomené, kloubové, ohebné aj.; podle účelu hřídele hnací, hnané, spojovací, klikové, předlohové, rozvodové aj. Část hřídele, která se stýká s
ložiskem, se nazývá hřídelový
čep. U rychloběžných hřídelí je za provozu nebezpečí jejich rozkmitání (viz též
kritické otáčky hřídele). Hřídele se spojují hřídelovými spojkami (viz též
spojka); součásti pro přenos krouticího momentu (ozubená kola, řemenice, řetězky, páky ap.) se na hřídele upevňují nalisováním, pomocí per, klínů, nebo (mají-li se posouvat) drážkováním.
Související hesla
Ottův slovník naučný
Hřídel nazýváme nosník čepy opatřený, o kyvacím neb otáčivém pohybu, jenž slouží nejen za podporu jiných strojních dílů (řemenových a lanových kotoučů, ozubených kol a pod.), nýbrž i ku přenášení skrucujících momentů. Nehledě ku hřídelům vertikálným, namáhaným v tlaku, jakož i síle posouvací, jež vždy s ohybem a kroucením jest spojena, jsou hřídele namáhány momenten ohybacím a skrucujícím. Při každém hřídeli nutno správně určiti průměr jeho, vzdálenost ložisek, jakož i náležité umístění ozubených kol, kotoučů a p.; jinak se hřídel prohne a následkem toho řemen se hází, kola, i jinak správně konstruovaná, rachotí, ložiska se hřejí a p. Poněvadž při hřích transmissních v jednotlivých místech jich odvádí se síla na stroje pracovní, mohou hřídele v jednu stranu míti průměry menší a menší, čímž vznikají vedle částí cylindrických přechody konické. Dlouhé hřídele skládají se z dílů, z nichž každý sám o sobě má tloušťku stejnou, ale mezi sebou různou; dohromady jsou spojeny spojkami. Změna tloušťky v různých částech hřídelů má tu vadu, že ložiska, ozubená kola, kotouče, spojky atd. při novén montování musí znovu přijíti na svoje místo předešlé. Vedle hřídelů rovných známy jsou a hojně se jich užívá, zejména při parních strojích ledních, hřídele zalomené, a to buď jednou neb dvakrát. Dlouhé vertikální hřídele ku přenesení pohybu z přízemí do jednotlivých pater, jak dříve jich bylo užíváno, jsou dnes úplně zatlačeny lanovou transmissí. – Nejpříhodnějším materiálem hřídelů jest plávkové železo neb plávková ocel, ač svarové též často přichází. Slabší hřídele hotoví se válením, tlustší kováním dle různých method. Výjimečně užívá se též litiny a jedná-li se o přenášení větších sil, pak vždy ve tvaru dutého rotačního tělesa. Ještě řídčeji přichází dřevo, ano i při docela dřev. konstrukcích, na př. vodních kolech, užívá se ke hřídelům oceli nebo železa. Průřezy hřídelů z váleného nebo kovaného materiálu jsou vždy plné. Zhotovení prstencového průřezu ze svařovaných nebo válených rour (způsob Mannesmannův) nebo z dutých nýtovaných válců dlužno ještě dnes pokládati za výjimku.
Ubn.