Leccos - Indové

Indové , souhrnné označení pro obyvatelstvo Indie (asi 935 mil. osob) bez ohledu na jejich etnickou příslušnost. Hovoří mnoha různými jazyky. Z věřících jsou nejvíce zastoupeni hinduisté, dále muslimové, křesťané a budhisté.

↓ text hesla v ottově slovníku

Odkazující hesla


Ottův slovník naučný

↑ nahoru
Indové, v širším slova smyslu veškeří národové obývající na polouostrově Přední Indii, nečítajíc v to živly výslovně původu mongoloidního při sev. hranici; v užším významu nazývají se tak pouze oni národové a kmenové, kteří jsou původu árijského, více nebo méně pomíšení živly cizími, a to jednak takovými, kteří již před příchodem Árijů v Indii byli osedlí, jednak živly později přistěhovalými. Pochod, kterým vzniknul nynější stav a vzájemný poměr mezi různorodými národopisnými živly, nyní v Přední Indii usedlými, byl asi ten, že do Indie, osazené původně obyvatelstvem tmavým, negroidním, vnikli nejprve Árijové, pak kmenové mongolsko-muhammedánští, kteří původní obyvatelstvo částečně zatlačili k jihu a západu, částečně pak se s ním smísivše vytvořili smíšená plemena. Smíšení s původními i přistěhovalými živly jest tak značné, že asi sotva o jediném kmeni lze říci, že zachoval čistě svůj tělesný ráz. Poměrně asi nejpůvodnější ráz zachovali si kmenové obývající na sev.záp., jmenovitě Dardové. Indové árijského plemene jsou vzrůstu pravidelného, průměrné výšky 1,85 m; tvary těla jsou zvláště u žen pěkné, nohy a ruce malé. Pleť jest tmavě až kávově hnědá, ale kolísá i od pleti žlutavě bílé až k odstínu úplně černému, což jest vždy známkou větší dávky cizí krve. Poměrně světlejší pleť vyskytuje se u příslušníků vyšších kast, jmenovitě u žen, což má příčinu v přísnější endogamii těchto tříd. Ale i dle kmenů lze stopovati světlejší odstíny pleti. Nejsvětlejší tóny vykazují obyvatelé sev.-zap. U Rádžputů nezřídka pleť jest světlejší nežli pleť Jihoevropanů. Zde často vyskytuje se pleť značně světlá, oči světle hnědé nebo šedé, silný měkký vous a kaštanově hnědé vlasy. Jinak mají Indové vlasy černé, dlouhé, hladce splývající neb i slabě zkadeřené, ale méně husté než Evropané. Velké, mandlovité oči jsou černé, obličej pěkný, ovální, nos úzký, často zahnutý, rty silné, brada slabě rozvinutá, u mužů silným vousem porostlá, lebka ovální, buď střední nebo dlouhá. Typ tento není však nikde ostře ohraničen, nýbrž nepozorovaně kolísá tu k typu semitskému, tu k typu mulatskému a malajsko-mongoloidnímu. Původně byli Indové povahy bojovné, ale tento duševní jejich rys jest nyní úplně setřen. V přítomné době význačným rysem jejich povahy jest měkkost a dobrosrdečnost. Z dobrých vlastností Indů vynikají střídmost, čistota, trpělivost a učelivost. Naproti tomu jsou velmi smyslní, podlízaví a lhaví. Měkkost jejich povahy nevylučuje mstivost, ano i ve mnohém náklonnost k ukrutenství. Oděv Indů jest velmi rozmanitý. Nejjednodušší shledáváme u nižších kast nížin, kde mužové spokojují se kusem látky ovinutým kolem boků, ženy pak krátkým šátkem, jejž ovinují kolem stehen a zavazují na rameni, tak že jeden prs zůstává volný. Šatem většiny obecného lidu jest turban, přiléhavá kazajka a šátek uměle skládaný, který zakrývá svrchní čásť nohou. Oděv vyšších, civilisovaných kast jest veskrze složitější, vždy vkusný a ozdobný. Při tom jeví se značný rozdíl mezi vých. a záp. a vliv kastovního odloučení. Též muhammedanismus projevil vliv svůj na kroj všude, kde jest rozšířen. Indové jsou velmi marniví a nikde neupotřebuje se tolik a tak nádherných šperků jako zde. Nejčastějšími ozdobami jsou kroužky menší nebo větší, které oboje pohlaví nosí v uších, nose neb i zatknuté do horního pysku. Veliké oblibě těší se též náhrdelníky. U kast nižších oblíbeny jsou kovové kruhy navlékané na nohou i rukou od zápěstí až po loket a od kotníků až po kolena. Tetování u Indů árijských není obvyklé. Zato s pomalováním potkáváme se často, zvláště u žen. U mužů vyskytá se malování z důvodů náboženských. Tak jmenovitě malují se bráhmani v obličeji červeně a fakírové barvami neobyčejně křiklavými. Sem patří též známka sektová nama, která se maluje na čelo, prsa nebo rámě. Původní zbraní byl luk, jenž však při vývoji válečnictví, jehož hlavními činiteli byly válečné vozy a sloni, průběhem času stal se výhradně zbraní pěšího lidu. Rovněž k nejstarším druhům zbraně čítati jest oštěpy, jejichž staré formy, tak jako jest i u luků, přiléhají úzce k formám africkým, a burdýře. V sev.-záp. Indii nejrozšířenější jest výzbroj kulatým koženým štítem, šavlí, dýkou a ručnicí. Mimo to vyvinuly se u Indů velmi četné druhy zbraní forem namnoze fantastickych. Obydlí Indů jsou nejrůznější, od nejprimitivnějšího až k nejskvostnějším palácům, od pouhé jeskyně obydlené jednotlivcem až k ohromným městům. Původní typ obýdlí byl dřevený dům o jednom poschodí, obyčejně asi 2 m nad zem vyvýšený; nad ním pjaly se sloupy, nesoucí daleko přečnívající, ve štít vybíhající střechu. Mezi sloupy byly rozvěšeny rohože. V zadních pokojích bydlily ženy. Nyní obvyklá stavení Indů jsou rozložena kolem jednoho nebo dvou dvorů a připomínají svým půdorysem dům římský. Přes velikou hustotu obyvatelstva nebylo velkých měst mnoho a většinou vznikla města taková splynutím četných blízkých vesnic. Nejdůležitějším pokrmem Indů jest rýže. Ta převládá na severu, kdežto dále na jih nabývá významu hlavně proso. Indové mají mnoho náboženských zápovědí ohledem na jídla a jsou vegetariáni. Z požitkových rostlin užívá se velmi mnoho betelu. Veškerým základem hospodářského a sociálního života Indů jest zemědělství. Nejdůležitější rostlinou zemědělskou jest rýže, jíž rozeznává se na sta odrůd. Mimo to pěstují Indové pšenici, proso, ječmen, luštěniny, brambory a zeleninu. Zemědělství věnuje se od pradávna péče největší a všude známo jest umělé zavlažování, ať ve způsobě terass, ať ve způsobě příkopů zavodňovacích. Řemesla byla u Indů zdárně pěstěna od šerého dávnověku. Svou trpělivostí jsou Indové zvláště způsobilí ku práci drobné, vymáhající klidu, dlouhého času a přesnosti. Proto dospěli Indové v řemeslné výrobě na vysoký stupeň uměleckého tvoření. Nyní však jest domácí průmysl v největším úpadku následkem konkurrence velké industrie Evropany zavedené, neboť Ind pracuje ještě nyní primitivními nástroji a primitivní methodou. Nejrozšířenější řemesla jsou tkalcovství, kovářství, hrnčířství a olejářství. Dále jsou Indové dovednými zbrojíři a zlatníky. I k obchodu jeví náklonnost a schopnost, ač v míře poměrně menší. Žena zaujímá nyní u Indů postavení nízké, což zavinilo asi smíšení se Indů se smyslnějšími tmavými plemeny horkého podnebí, neboť v dřevní době požívala žena u Indů úcty větší. To ještě jeví se u Rádžputů, kteří žen svých si více váží a je za pomocníky mužů pokládají. Indové jsou již pro své kastovní zařízení endogamní. Poněvadž pak náboženské zřízení Indům nakazuje, aby starali se o provdání svých dcer, kdežto na druhé straně provdání dcer některých kast vyžaduje značného věna a nákladu na obřady svatební, vyvinulo se u Indů v míře strašlivé vraždění dětí ženského pohlaví, což hlavně děje se v kastě kšatriů. Toto vraždění má za následek klesání počtu žen, kterých namnoze jest jen polovic co mužů. I zde čestnou výjimkou jsou Rádžputové. Základní formou manželství jest jednoženství, avšak polygamie vyvinula se již v dávné minulosti a do dnes se udržuje. Též polyandrie vnikla k Indům z Tibetu, jmenovitě k Džátům. Daleko hlubším nežli rozdělení dle rodin a rodů jest rozdělení dle kast. Původní kastovní rozdělení na bráhmany (kněze), kšatrie (bojovníky), vaisije (sedláky) a súdry (vyloučence) zakládalo se na rozdílech ethnografických mezi živlem árijským a neárijským. Rozdělení to nemá nyní důležitosti, poněvadž časem k dělidlům původním přibyla i dělidla jiná, jmenovitě dělidla plynoucí ze zaměstnání a zeměpisné polohy. Veliký vliv na rozrušení původní formy kastovnictví měl buddhismus. Tak způsobeno, že původní velké kasty rozčlenily se na sta kast jiných, že jich dnes jest asi na 3000. Tím ovšem bylý setřeny i bývalé ethnografické hranice kast. Původní státní zřízení Indů bylo despotické. Vlastním náboženstvím Indů jest hinduismus nebo bráhmanismus, jenž jest také nejrozšířenějším náboženstvím v Přední Indii vůbec. Ovšem průběhem staletí původní nauky hinduismu podrobeny byly mnohým a značným změnám, což vedlo k vytvoření se četných sekt. Mezi sektami těmi nejdůležitější rozdíl vyvinul se mezi śivaismem a lingaity na jedné straně a višnuismem na straně druhé. Vlivem škol řízených Evropany vyvinulo se v mladší generaci hnutí směru deistického, jehož hlavním původcem byl Ram Mohan-Roj ze vznešené rodiny kalkuttské a jež sluje Brahmo-Samadž. Hnutí to jest reformní a hlavními činiteli při jeho vzniku a vzrůstu byly snahy po odstranění některých barbarských zvyků hinduismu, jmenovitě odstranění satí, t. j. upalování vdov s mrtvolou manžela, zamezení vraždy dětí, snaha, aby sňatky byly uzavírány teprve v létech dospělosti, a konečně brojení proti kastovním předsudkům. Ve směru tom působí nyní tři náboženské společnosti a sice Adi-Samadž, New Dispensation a Sadháran Samadž. Druhé velké náboženství, jehož kolébkou jest Indie, buddhismus, panovalo u Indů od r. 500 př. Kr. až do r. 600 – 800 po Kr. Nyní zastoupeno jest mezi Indy jen nepatrnou měrou. Křesťanství nedodělalo se u Indů značnějších výsledků; nejčetněji zastoupen jest katolicismus (850.195), pak syrská církev (304.396) a církev anglická (164.487). Mimo to mají mezi Indy přívržence církev skotská, lutheránská, americká, armenská a řecká. Daleko značnější úspěchy měl muhammedanismus, jenž mezi Indy rozšířil se v různých dobách vpády Arabů, Afgánů a j. Vzdělání Indů v nové době úplně pokleslo. Velké činy indické kultury náležejí zúplna minulosti. Na vědeckém a literárním poli jsou Indové činni ve filologii, archaeologii, dějepisu, zeměpisu, ethnografii, theologii a v krásné literatuře. Výtvarné umění skleslo zcela na stupeň řemeslný. Jazykově dělí se Indové na kmeny mluvící kašmírí v Kašmíru a Džámu (50.000), pendžábí mezi Indem a Satledžem (14,000.000), hindí s četnými dialekty v Bengálsku, Centrálních provinciích, v Severovýchodních provinciích a v Rádžputáně (83,000.000), sindhí na dol. Indu, hl. v Sindhu (2,000.000), gudžarátí na záp. mezi pohořími Aravalským a Vindhijským, maráthí na západ. pobřeží mezi Damanem a Goou (17,000.000), bengálí v dol. Bengálsku a Assamu (39,000.000), nepálí v Nepálu (100.000 v britské Indii) a konečně urija v jihozápad. Bengálsku a Orisse (7,000.000). Za řeč prostředkovací slouží hindí smíšené se slovy perskými a arabskými, t. zv. hindustání. Ethnograficky můžeme u Indů rozeznávati národy nížiny a národy horské. U národů nížiny jest rozdělení na kasty více vyvinuto než u skupiny druhé. Mezi národy skupiny prvé přední místo zaujímají Hindové v Bengálsku, Centr. a Severových. provinciích a Rádžputáně, dále patří sem Džátové v Pendžábu a sev. Sindhu, kteří neznají kastovnictví, Sikhové, taktéž v Pendžábu, Rádžputové v záp. Hindustánu, při horním toku Gangy a v Malvě, Kurmiové, rolnický to kmen v sev.-západ. a střední Indii porůznu usazený, pastvecký kmen Gudzárů v Kašmíru a Gudžarátu, Ahirové ve střed. Hindustánu, Gvalové v Bengálsku a Orisse. Banianové jsou spíše jen kastou obchodnickou než samostatným kmenem ve smyslu ethnologickém. Kmenové druhé, horské skupiny jsou ethnicky čistěji zachováni a po stránce tělesné jsou původnější a zachovalejší. Sem patří Dardové na horním Indu, kteří však mají značné přimíšení krve mongolské, Sijáhpóšové nebo Káfirové v Káfiristánu, dále různé kmeny osedlé v Čitralu, Kunáru, Vakhamu a Badachšánu a Ghurkové v Nepálu. Jazykově přibuzni jsou s Indy, jmenovitě s národy na dolní Ganze, Cikáni, takže pravděpodobný jest názor, že byli původně jednou z oněch nízkých, opovrhovaných kast indických. Dnes jsou Cikáni ovšem se stanoviska ethnologického národem smíšeným, jejž jen podmínečně lze přiřaditi k Árijům. – Srv. Elliot, Races of the N. W. Provinces (Londýn, 1869); Dalton, Ethnology of Bengal (Kalkutta, 1872); Sherring, Hindu Tribes and Castes (t., 1879); Risley, The Tribes and Castes of Bengal (t., 1892). Pke.