Jóga, jeden ze šesti klasických systémů indické filozofie (viz též
hinduismus), zabývající se zejména praktickými aspekty a metodami vedoucími k ukončení koloběhu opětovných zrození (viz též
sansára). Teorie základů jógy je filozofie soudobé
sánkhji, jež byla ve spojení s praktickými metodami sumarizována v
Jógasútrách sepsaných
Pataňdžalim. Ty se staly spolu s pozdějšími komentáři Vjásovými (mezi 5. – 8. stol.) a Bhódžovými (11. stol.) základními texty školy. Cílem jógy je odstranit nevědomé komplexy a pět elementárních nežádoucích sil (nevědění, zaměření na sebe, toužení, nenávist, pud sebezáchovy), jež ženou jedince k novým činům (viz též
karma), a zastavit
proud vědomí pomocí koncentrované
kontemplace. Konečným stadiem je kontemplace prostá jakéhokoli objektu, kdy je individuální vědomí spolu se všemi nevědomými komplexy zcela vyřazeno z činnosti (viz též
samádhi). Tím je ukončen i proces převtělování (sansára). Mentálnímu cvičení předchází ukázňování a kontrola dechu (
pránájáma) a navození vhodného fyzického stavu zaujímáním specifických tělesných poloh (
ásana). Tělesná cvičení byla koncem 1. tis. n. l. rozvinuta tantrickými směry (viz též
tantrismus) do systému známého jako
hathajóga. – Jógové praktiky v Indii začleňovány do různých nábožensko-filozofických systémů (
védánta,
buddhismus,
džinismus) jako praktická metoda realizace jejich spasitelských nauk; od pol. 20. stol. se jógová cvičení, zejména díky svému blahodárnému působení na organismus (prevence a léčba zdravotních poruch), šíří i mimo Indii a mimo svůj původní nábožensko-filozofický kontext.
Související hesla