Kambýsés II.,
perský král od 529 př. n. l.; syn
Kýra II. a Babylóňanky Kassandané. Jmenován králem v
Babylónu poté, co jeho otec obsadil Babylónii. Po nástupu na perský trůn se pokusil splnit otcovy záměry a dobýt
Egypt, který navíc podporoval povstání
foinických a
jónských pobřežních měst. Podle
Hérodota nechal před egyptskou výpravou tajně zabít svého bratra Bardiju († asi 525 př. n. l.), snad z obavy před uzurpováním trůnu v době své nepřítomnosti v zemi. V Egyptě obsadil
Memfis a pokračoval v tažení do
Núbie. Po návratu do Memfisu ho zastihla zpráva o uchvácení perského trůnu
Gaumátou. Cestou do Persie za nejasných okolností zemřel.
Související hesla
Ottův slovník naučný
Kambysés: K. III., nejstarší syn velkokrále Kyra a Kassandany Achaimenovny, dcery Farnaspovy, nar. záhy po r. 559 př. Kr. Egypťané po dobytí své země smyslili pověst, že byl Kambysés: k. synem egyptské princezny, dcery Apriovy, čemuž již Hérodot důrazně odporoval. Jako dorůstající jinoch doprovázel Kambysés: k. otce svého ve válce s Babylónem a súčastnil se 6. marchešvana r. 539 př. Kr. slavného vjezdu Kyrova do Babylónu, kde ve chrámu I-šapa-kalamma-summu vykonal slavné modlitby k bohům babylónským dle předepsaného babyl. způsobu. O novoroční slavnosti r. 538 byl jmenován králem babylónským, dle čehož i po nějaký čas vročováno, ale ku konci téhož roku z neznámých příčin Kyros opět sám panství vykonával, Kambysés: k. pak r. 535 výslovně jmenován pouhým »synem královským«. Když však Kyros strojil se k válce proti kočovníkům turánským, svěřil Kambysysovi správu říše spolu s přípravami k zamýšlené válce egyptské. Kambysés: k. jal se hlavně připravovati loďstvo, ukládaje Hellénům maloasijským těžší břemena a tudíž za »otcovy otroky« (Hdt. II., 1) je pokládaje, v čemž sluší spatřovati příčinu antipathie Hellénů. Když pak Kyros r. 530 zahynul, ujal se Kambysés: k. vlády ve vší říši jménem svým. Velmi řídké a po většině tendenční zprávy o něm dochované dovolují přece souditi, že jím nastoupil panství v Persii vládce rázný, válečnickým i státnickým věhlasem stejnou měrou obdařený, který vytkl si dva důležité úkoly: říši otcovu rozšířiti o Afriku a stejnoměrnou správou různé její části sloučiti v pevný celek, v zásadní protivě s otcem, který v Médii i Babylóně šetřil zděděných státoprávních poměrů. Soustředěná správa a autokratický vládní směr jsou tedy hlavními znaky panství Kambysysova. V manželství pojal dvě vlastní sestry své, Atossu a druhou, nepochybně Roxané zvanou, od nichž očekával k nástupnictví oprávněného dědice; vedle těchto dvou jmenuje se ještě jeho manželkou Achaimenovna Faidymé, dcera Otánova. Záhy však vznikly neshody mezi Kambysysem a starším jeho bratrem Bardem, které nepochybně souvisely s Bardovým účastenstvím v nepokojích, tu a tam po nastoupení Kambysysově vzniklých. Nepokoje ty byly potlačeny, Bardés pak tajně zahuben. Teprve po jeho smrti podjal se Kambysés: k. s neobyčejnou energií příprav k boji s Egyptem, těže hojnou měrou ze zkušeností svých assyrských i babylónských předchůdců. Především hleděl si zajistiti panství nad mořem smlouvou s Foiničany i s Hellény na Kypru a za neznámých okolností opanoval i jižní pomoří maloasijské a Kilikii. Foiničané a Hellénové měli vypraviti loďstvo proti ústí nílskému, Kambysés: k. pak sám sbíral vojsko pozemské v Syrii, při čemž vešel ve styky s egyptskými nespokojenci. Mezi Egypťany, kteří veřejně nebo tajně spojili se s Kambysysem, jmenují se Halikarnassan Fanés, vůdce iónských žoldnéřů, a admirál Uzahorsutennet, jemuž Amasis, Hellénům přeje, odňal dědičné velekněžství sajské bohyně Neithy. Pomocí Fanovou vešel Kambysés: k. v jednání se sinajskými Araby, aby dodávali vody vojsku pouští se beroucímu. Konečně odpadl právě před zahájením výpravy od Amasia i tyrann samský Polykratés a spojil loďstvo své s loďstvem Kambysovým. V létě 526 př. Kr. dalo se perské vojsko ze Syrie na pochod, vedeno jsouc Kambysysem, v jehož družině byli Achaimenovic Dareios, syn Hystaspův, Kroisos, Sylosón samský a j. Současně odrazilo u Aky ode břehu loďstvo a plavilo se k ústí nílskému. Kambysés: k. po radě Fanově volil kratší, ale bezvodnou cestu skrze Iénysos a podél hory Kasia, zůstavil v pevné Gáze své poklady a blížil se pouští k Pélusii, kdež jej s vojskem očekával nový farao Psammétich III., maje i z Kyrény a Libye spolčence. Bitva u Pélusia (ku konci r. 526 př. Kr.) skončila se úplnou porážkou Egypťanů, kteří s Psammétichem zavřeli se v Memfi. Kambysés: k. oblehl a vzal Pélusion, loďstvo pak veplulo do ústí nílských a osazovalo Deltu. Když se vojsko i loďstvo spojily, oblehl Kambysés: k. Memfis a donutil krále po nedlouhém obléhání ku smlouvě, kterouž Psammétich upadl do rukou jeho. Pádem Memfi (mezi 28. bř. a 29. kv. 525) opanován bez značnějšího odporu veškeren Egypt, načež Kambysés: k., přijav egyptské trůnní jméno Ramesutí, ustanovil zeměsprávcem Peršana Aryanda a navštívil přední města, zejména Sais, kdež se skrze Horuzasutenneta, do bývalých hodností opět uvedeného, dal zasvětiti do Neithiných mystérií. Na žádost Horuzasutennetovu Hellénové odstraněni z chrámu i z okolí jeho. Mezi tím poddali se Kambysysovi i Kyréné, Barka a libyjští kmenové v Marmarice. Svržený Psammétich chován s rodinou v čestném zajetí, Kambysés: k. pak dle pozoruhodné zprávy Hérodotovy hodlal mu i svěřiti správu země. Tu však prozrazeno spiknutí Psammétichem nastrojené, načež tento do Persie odvlečen a tam zahuben. Teprve po smrti Psammétichově přikročiti mohl Kambysés: k. ku provádění dalších záměrů ve příčině Afriky. Zamýšlelť výpravy proti Karthagině, oáse Ammonské a říši Aithiopské v Napatě. S výpravy proti Karthagině sešlo pro odpor Foiničanů, kteří zdráhali se bojovati proti své osadě. Příčinou druhých dvou výprav soustředil Kambysés: k. z jara r. 524 př. Kr. vojsko své v Thébách, svěřiv hellénským sborům ochranu Egypta. Oddíl proti oáse Ammonské vypravený nedošel cíle svého pochodu a zahynul; později pravilo se, že byl zasypán pískem saharským. Výpravu proti Napatě vedl Kambysés: k. sám, provázen jsa druhou sestrou a chotí svou, jež před Napatou zemřela následkem předčasného porodu. Při návratu, který dál se skrze poušť, čásť vojska pískem zasypána. Výsledkem výpravy této bylo opanování severní Aithiopie, asi s nynější dongolskou Nubií se shodující. Po návratu svém obdržel Kambysés: k. zprávy povážlivé z Persie, k nimž družily se zvěsti o nespokojenosti některých živlův egyptských. Za dlouhé jeho vzdálenosti vyvstal ve východní Persii, kočovníky obývané, Mag Gaumáta a způsobil v Paišijauvádě (nepochybně Pasargada) vzpouru proti Kambysysovi, vydávaje se za zavražděného jeho bratra Barda. Kmen Utiův ihned přidal se k němu a 14. adara (asi počátek bř. r. 523 př. Kr. ) dal se Gaumáta na hoře Arakadriš za krále provolati, přijav jméno Bardés. Klamné zprávy, které se z Egypta o domnělých neúspěších Kambysových v Aithiopii rozšiřovaly, byly velikou podporou vzpouře. Chytrý Mag těžil výhodně z těchto poměrův a opatrně hledě, aby se před časem neprozradil, pobýval ne v hlavním městě, nýbrž na médském hradě Sikajauvati. Za krátko uznaly Barda Persie i Médie, v ijjáru (dub. až květ.) již dle něho i v Babylóně vročováno. 9. garmapady (= Tammuza, červen až červenec) byl Bardés slavně dle obvyklých obřadů na trůn nastolen. Tyto zprávy došly Kambysés: k.ysa v Egyptě. Zatím poslové Gaumátovi rozešli se po západních zemích, snažíce se lid a zvláště vojsko od Kambysés: k.ysa odvrátiti. Zřejmy jsou stopy, že odpor proti Kambysysovi pronikl až i do vojska v Egyptě meškajícího, kteráž okolnost podnítila Egypťany v některých končinách ku vzpouře. Kambysés: k. jal se přísně pokutovati účastníky odbojů, zejména zpustošil Théby, z čehož vznikla vypravování o ukrutnostech jeho v Egyptě páchaných. Zjednav v Egyptě pokoj, dal se Kambysés: k. s hlavní částí vojska na pochod do Asie, již však v Syrii (v Damašku ?) setkal se s hlasateli Bardovými, kteří ve jménu pravého Barda vojsko perské ku zradě vyzývali. Tu přinucen Kambysés: k. vojsku oznámiti, že pravý Bardés již nežije, což i vrah jeho slavně stvrdil, načež chtěl dle možnosti nejrychleji Persie dostihnouti, sedaje však na koně poranil se nahodile mečem do stehna, od kteréž rány snětí zemřel, v Tammuzu neb Abu (červen-srpen) r. 522 př. Kr. Málokteré postavě historické dostalo se tak křivého posouzení jako Kambysysovi. Příčinou toho byli Egypťané, kteří proti jeho nástupci Dareiovi I. nešťastnou vzpouru podnikli a odtud po více než 150 let s Peršany nerovně bojovali. Pátrajíce po příčině svého národního neštěstí, utkvěli zrakem na Kambysysovi, jenž perské panství v Egyptě založil, a jej počali obviňovati činy ukrutnými, ba rouhavými, jako byly pokoření rodiny Psammétichovy, zneuctění mrtvoly Amasiovy, zahubení býka Apia, s čímž spojovány i smyšlené aneb alespoň překroucené události perské, jako smrt Bardova, smrt druhé choti a sestry Kambysysovy, zuření Kambysysovo proti Kroisovi a perským velmožům. Aby si bylo lze vysvětliti tyto rychle za sebou a beztrestně páchané zločiny, předpokládána nemoc, jíž Kambysés: k. od narození prý byl stižen. Egyptologické prameny, jako stéla vatikánská a stély Apiovy, vyvracejí smyšlénky ty, jichž užil Hérodot (nepochybně prostřednictvím Hekataiovým) k tendenčnímu svému vylíčení. Nejlepším důkazem, že zprávy ty jsou smyšleny, jest chování Egypťanů po smrti Kambysysově. Když celá téměř říše prohlásila se pro nepravého Barda, zůstal Egypt věren Kambysysovi a po jeho smrti uznán ihned, ježto Kambysés: k. dědice nezůstavil, Achaimenovic Dareios. Srv. Prášek, Kambysés: k. a podání starověké (Praha, 1885) a Forschungen zur Gesch. des Alterthums I. (Lip., 1897); Lincke, Zur Lösung der Kambyses-Frage (t., 1891). Znamenitě sebrány starověké a středověké úsudky o Kambysysovi skrze Lincke, Aegyptiaca (t., 1897, 41).
Pšk.