Meristém,
meristema –
botanika dělivé
pletivo nejmladších částí rostlinných orgánů, jehož
buňky si trvale uchovaly schopnost
dělení. Podle umístění se rozeznává a) meristém vrcholový (apikální), ve vzrostném vrcholu
stonku a
kořene; b) meristém boční (laterální); c) meristém vmezeřený (interkalární), nacházející se mezi trvalými pletivy. Podle původu se meristém dělí na a) protomeristém (původní dělivé pletivo), které se vyvíjí z embryonálních buněk, b) primární meristém (prvotní dělivé pletivo), které vzniká dělením buněk protomeristému a dává vznik dalším systémům pletiv (krycímu, vodivému a základnímu), c) sekundární meristém (druhotné dělivé pletivo), které vzniká obnovením dělivé aktivity určitého souboru buněk trvalého pletiva. Viz též
felogen,
kambium.
Související hesla
Ottův slovník naučný
Meristém (meristéma) nazývá se každé pletivo buněčné rostlin, složené z buněk, které značněji se nezvětšujíce napořád čile dělením se pomnožují, odkudž se také nazývá meristém pletivem dělitelným. Meristém jest na př. pletivo vegetačního vrcholku kterékoli lodyhy nebo kořene, jakož i mízní vrstva (
cambium) kmenů nahosemenných a dvouděložných. Poněvadž z meristému buď (jako na vegetačních vrcholcích) vznikají nové údy rostlinné, anebo aspoň nová pletiva trvalá z něho se vyvinují (jako na př. z cambia), možno meristémy nazývati též výtvarnými nebo zárodečnými (embryonálními) pletivy. Vegetační vrcholky lodyh i kořenů, jakož i mladé, právě založené listy skládají se z pletiva velmi stejnorodého, totiž z parenchymu drobnobuněčného, bez prostorů mezibuněčných, o buňkách tenkoblanných, vyplněných toliko plasmou a jádrem, tedy bez jakékoli šťávy buněčné. Poněvadž z pletiva toho odvozují se všechna ostatní pletiva ponenáhlou proměnou a vzrůstem buněk, nazýváme je prvotným meristem. Jak z takového pletiva povstanou ostatní pletiva, poznati lze, když sledujeme skladbu lodyhy a jejích listů od vrcholku stále níže a níže. Buňky tu nabývají stále většího objemu, mění svůj tvar, blány jejich se ztlušťují a nabývají oné struktury, jaká přináleží vyrostlým buňkám na tom neb onom místě. Také šťáva buněčná nabývá značných rozměrů oproti plasmě a jádru, jichž jen málo přibývá. Totéž pozorovati jest, když od vrcholku kořenného postupujeme stále na zad. Takto vznikají pletiva trvalá, vyspělá. V četných případech veškerý meristém prvotný mění se v trvalé pletivo, v jiných však stejně hojných jen některé části přestávají se děliti a dospívají, kdežto jiné podržují povahu meristému. Příkladem takovým jest mízní vrstva (
cambium), obklopená zevně i uvnitř pletivy trvalými, která skutečně se chová jako meristém, t. j. dělitelné pletivo. Na rozdíl od meristému prvotného nazýváme tento meristém následným.
lč.