Mississippi, řeka v USA, největší v Severní Americe; délka 3 778 km (včetně Missouri 6 212 km, 3. nejdelší říční systém světa), plocha povodí 3,3 mil. km
2 (3. největší na světě), průměrný průtok v ústí 18 000 m
3/s. – Pramení západně od
Velkých jezer ve státě
Minnesota, protéká plochou krajinou
Centrálních nížin a
Mississippskou nížinou, ústí do
Mexického zálivu. Největší přítoky zprava Des Moines,
Missouri,
Arkansas a
Red River, zleva Chippewa, Wisconsin, Illinois a
Ohio. Vzhledem k odlesnění značné části povodí časté povodně; protipovodňové hráze (asi 4 000 km), přehrady. – Hustá říční doprava. Horní tok propojen průplavy s Velkými jezery. Splavná od
Minneapolisu (3 100 km), pro námořní lodě do
New Orleansu. Na řece leží Minneapolis-
Saint Paul,
Saint Louis,
Memphis, New Orleans.
Související hesla
Ottův slovník naučný
Mississippi (Otec vod), největší veletok Sev. Ameriky, a pokládáme-li Missouri za hlavní pramen, nejdelší řeka světa vůbec, odvodňuje při délce (s Missourim) 7052
km plochu 3,221.806
km2, třetinu Spoj. Obcí sev.-amer., a přivádí zálivu Mexickému přes 19.000
m3 vody za vteřinu. Vlastní horní Mississippi odvodňuje střední horní čásť obrovského úvodí veletoku ve výměře asi 437.700
km2. Sbírá značné vody své hlavně z jezernatých, nevysokých plání Minnesoty a Wisconsinu. Dle výzkumů Schoolcraftových a Allenových z r. 1832, doplněných r. 1881 W. Glazierem, pramení Mississippi ve výši 500
m na nepatrné vysočině nad jezerem Glazierovým, protéká jím a vstupuje pak do hlubokého, čistého a rybnatého jezera Itasky, z něhož vychází maje šířky 10 – 12
m a 1/2
m hloubky; od jezera Traverse obrací se k vých., protéká jez. Cass, četnými peřeji spěje k jez. Winnibigoshishu, za nímž pojí se s vodami řeky Leech, odtokem velkého jezera t. jm. Směrem k jihových, spěje řadou peřejí, pod nimi stává se splavným, přijímá s prava značný přítok Crow a přechází z lesnatého kraje do území prérií, kde mezi vysokými žulovými břehy dobývá si cestu peřejemi; pod katarakty St. Anthony Falls, 20
m vysokými, tvoří četné lesnaté ostrovy a béře se směrem skoro jižním k soutoku s Missourim, mnohem značnějším. Značné přítoky s prava jsou: Minnesota, Iowa, Des Moines, s leva St. Croix, Chippewa, Wisconsin, Rock a Illinois. Spád horního Mississippi při délce 2140
km má 0,6
m na 1
km, množství vody za vteřinu udává se na 2900
m3, voda vyznačuje se poměrnou čistotou; rozdíly výšky stavu vod nejsou příliš značné, u St. Paulu obnáší průměrný rozdíl roční 6,4
m. Značný význam má plavba po horním Mississippi. až k St. Paulu v Minnesotě, která umožněna pro parníky po 4 – 5 měsíců, pokud totiž stav vody dovoluje, usplavněním peřejů u Keokuku a Rock Islandu. Missouri povstává soutokem řek Jeffersonu, Madisonu a Gallatinu, jež sbírají vody své v krajině celkem vyprahlé jednak z mohutných geysirů Národního parku Yellowstoneského, jednak z malých ledovců ve Skalných Horách na rozhraní Idahy, Wyomingu a Montany; spojují se pak ve výši 1250
m na 45° 55´ s. š. pod Gallatinem v Montaně. Missouri proráží směrem k sev. v šířce 130
m pohořím Big Belt Mountains v kanonu žulových stěn zvaném »Brankou Skalných Hor« (
Gate of the Rocky Mountains), 370
m hlubokém a 10
km dlouhém; 90
km dále razí si cestu velkolepou řadou vodopádů, z nichž největší v šířce 320
m padá s výše 26
m; vtéká do prérie, kde u Fort Bentonu stává se splavným, obrací se k východu a proráží naposled skalnatou poušť hornatiny Bear Paw Mounts. Odtud přestává býti řekou horskou a stává se křivolakou, mělkou a širokou řekou stepní s nízkými břehy, mnohými ostrovy a písčinami. Ještě v Montaně přijímá přítok Milk, sbírající vody částečně z Kanady, již v Dakotě spojuje se s vodami mohutného Yellowstonu, protéká pak 1500 – 1800
m šir. směrem k jihových. Sev. a Již. Dakotou, tvoří hranici mezi státy Nebraskou a Kansasem s jedné, Iowou a Missourim s druhé strany, od ústí řeky Platte protéká lesnatým územím, u Kansas City obrací se skoro k vých. a nad St. Louis na 38° 52´ s. š. pojí se s Mississippim. Celé úvodí řeky Missouri jest velmi vodou chudé a tím vysvětluje se, že řeka při obrovské délce své 4983
km a rozloze úvodí 1,341.600
km2 poměrně malé množství vody, menší než Ohio, totiž 3400
m3 ve vteřině, do Mississippi přináší. Hospodářský význam řeky Missouri stojí pozadu proti ostatním velkým přítokům Mississippi, poněvadž území jeho v horním a středním toku nehodí se pro usazení četného obyvatelstva. Plavba po řece, stižená jednak silným prouděním, jednak četnými ostrovy a písčinami, provozuje se od r. 1859 sice až k Fort Bentonu, ale značnou obchodní důležitost má jen v dolním toku; soutěž drah pacifických a poměrně slabá splavnost řeky obmezila plavbu v středním toku na míru malou. U Sioux City zamrzá řeka v polovici listopadu, u Leavenworthu počátkem prosince; v květnu jarní deště zvyšují značně stav vody a umožňují pohodlnější plavbu. Soutokem horního Mississippi s Missourim povstává mohutný veletok dolní Mississippi vod kalných, prudce proudících, jenž křivolakým tokem směřuje celkem od sev. k jihu a pod 29° s. š. do zálivu Mexického se ústí. Od vých. přijímá splavnou Kaskaskii a mohutný Ohio, jenž přináší ze sev.-vých. části úvodí veletoku v rozloze 554.200
km2 4480 m
3 vody ve vteřině. Pod 34° s. š. pojí se s White Riverem a Arkansasem, nad Vicksburgem s leva přijímá Yazzoo a na počátku delty od záp. Red River. Skalnaté břehy, mezi nimiž řeka z velké části až k ústí Ohia protéká, ustupují pak a veletok vstupuje do plochého území svých vlastních naplavenin, jež jmenovitě na levém břehu přerušují t. zv.
bluffs, poslední terrassy vysočin až 90
m vysoké, a zejména od Vicksburgu až k Baton Rouge sledují téměř nepřetržitě levý břeh. Šířka vlastního koryta řeky jest při ústí Ohia 1400
m, u Natchezu 1300
m, u Baton Rouge 900
m a pod Novým Orleansem 750
m, hloubka při ústí Ohia až 27
m dosahující, u ústí Red Riveru 30
m, dostupuje pod Novým Orleansem 36
m, ano i 45
m. Úzký a hluboký tok způsobuje poměrně velikou rychlost proudu, která, ač spád v dolním toku má průměrně jen 56
mm na 1
km, od ústí Red Riveru klesá na 30
mm a pod Novým Orleansem na 20
mm, 1,87 až 1,76
m za vteřinu činí a teprve v konečných ramenech ústí zmenšuje se na 1,2
m. Koryto řeky provázejí s obou stran nevysoké přirozené hráze
banks, vytvořené hrubým náplavem říčním, které bývají zaplavovány a značně se mění. Za hrázemi těmito, jež často uměle zpevněny a zvýšeny poskytují půdu pro plantáže, rozkládají se roviny po větší čásť roku vodou veletoku zaplavené, jichž výtečná půda jest pokryta rokytím a bažinatými lesy a jen z nepatrné části vzdělána. Sníženiny tyto počínají od Cape Girardeau, provázejí řeku v šířce 45 – 120
km a často tvoří obrovské vodní bassiny. Mississippi sbírá vody své z ohromného území, v němž působí nejrozmanitější klimatické poměry na výsku vody. Vliv jejich na stav dolního Mississippi jest však celkem shodný; tání sněhů na horách a velké deště jarní v krajinách jižnějších působí vysoký stav vody v pozdní době jarní; minimum výšky vody dostavuje se v říjnu. Ob rok nastává skoro pravidelně zvláště veliká zátopa jarní, jež působí znamenité změny v celém obrovském inundačním území dolního toku. Průměrné rozdíly roční mezi nejvyšším a nejnižším stavem vody čítají u St. Louis 12,8
m, u Caira 15
m a u N. Orleansu 6
m. Koryto řeky stálým zanášením novými náplavy a odplavováním starých ustavičně se mění, zejména provázeno jest mnoha jezírky, zbytky to bývalého řečiště, jež řeka opustila prorazivši si kratší cestu. Neobyčejně bohatá vegetace úvodí dolního Mississippi má ovšem velmi důležitou úlohu i při náplavech. Rozkládající se látky organické v starších vrstvách náplavů působí v dolení části delty zvláštní zjev občasných bahenních sopek, zvaných
mudlumps. Urvané stromy a kře tvoří podklad ostrovů dosahujících často ohromných rozměrů, kmeny cypříšů i jiných stromů jedním koncem do dna zaryté t. zv.
snaggs působí veliké překážky plavbě a bývají již dlouhou řadu let zvláštním parníkem odstraňovány. Rotace zemská dle Gilberta značně působí na erosivní činnost veletoku, neboť erose pravého břehu převyšuje prý o 9% erosi břehu levého. Při ústí Red Riveru, 503
km od nejzazšího konce svého, počíná obrovské delta veletoku, nejvýše 3
m nad hladinu mořskou vyvýšené, rozlohy as 36.000
km, skoro každoročně vodami úplně zatopené, obsahující mnohá jezera a značné močály, jež rokytím a bažinatými lesy, zvláště cypříšovými, pokryty činí podnebí delty svými výpary velmi nezdravým. Část vod Red Riveru přijímá poboční rameno Mississippi Bayou Atchafalaya n. Chafalia, jež dále s mnoha slabými proudy vodními deltou protékajícími se spojuje, Grand Lake protéká a do zálivu Mexického se vlévá. Z nesčíslných, slabých pobočních ramen jmenujeme Bayou Iberville, jenž na lev. břehu pod Baton Rouge se odděluje a protéká jezera Maurepas, Pontchartrain a Borgne; na záp. straně rameno Plaquemine spojuje se s Atchafalayí a Bayou La Fourche odtéká přímo do Mexického zálivu. Největší z těchto ramen dosahují průměrně 60
m šířky a 2
m hloubky, nemohou tedy pokládána býti za ramena vlastního ústí Mississippi, nýbrž za kanály sytící i odvodňující močálovité území delty. Bayou La Teche, jenž značně širokým starým korytem do Grand Lake se vylévá, byl dříve patrně mohutným ramenem ústí Red Riveru. Od ústí Ohia vryto jest koryto veletoku ve vrstvy šedomodrého, tvrdého jílu stáří asi pliocenního, jehož vrstvy dosahují neobyčejné hloubky a svrchu pokryty jsou recentními náplavy písku, štěrku a bahna a v dolním území delty vystupují též na povrch. Mínění, že by některé z pobočních ramen, snad Atchafalaya Bayou, bývalo původně hlavním korytem Mississippi, jest naprosto překonáno a větší množství náplavů, jež na západní straně hlavního ústí jest uloženo, vysvětluje se působením golfového proudu, jenž zde směřuje téměř od západu k vých. a vody Mississippi k východu s sebou odvádí, tak že na západě povstává tišina, v níž náplavy snadno se usazují a působením nánosů pobřežních řek dále k západu ústících dále se zvětšují. Nejjižnější úzká čásť delty vybíhá 80
km do zálivu Mexického a dělí se při konci svém na tři větve, z nichž každá uzavírá 1 – 2 konečná ramena ústí. Ramena tato provázena jsou s obou stran 200 – 300
m širokými, nejvýše 1 m vysokými močálovitými pruhy půdy, jichž prodloužením jsou malé, nestálé ostrůvky dosti daleko do moře se táhnoucí. Šířka a hloubka proudu zůstává až asi na 12
km do moře stejnou, tu teprve se šíří, neboť přestupuje vysoké jesepy (
bars) hrubých náplavů, jež až na 3 1/2
m pod hladinu vystupují a ponenáhlu do moře se svažují. Tyto
bars působí velké překážky plavbě do ústí Mississippi; přístup velkým plavidlům umožněn jen umělým prohloubením ústí South West Passu na 10
m. Roční množství látek, jež řeka do delty s sebou přináší, odhaduje se na 120 millionů
m3. Pozorování v tomto století konaná dokazují, že delta jen na některých místech naplaveninami se zvětšuje, jinde pak útoku vln mořských a rušivé moci přívalů podléhá a že obě síly, jak stavící, tak i rušící, v době XIX. stol. celkem stejně intensivně působí. Pro kommunikaci má dolní Mississippi velmi značný význam. Plavba po veletoku, jíž uškodila mnoho konkurrence železnic, povznesena opět tím, že splavnost jeho zvýšena vystavěním nových hrází, které se při povodni r. 1890 znamenitě osvědčily. Od r. 1878, kdy inženýr J. B. Eads dokončil vyhloubení jesepu před South West Passem, plují mořské parníky o ponoru 7 m až do Nov. Orleansu. Vedle parolodí používáno jest k dopravě nákladu uhlí a rud po proudu širokých, plochých dřevěných lodí
flat boats, plujících až do N. Orleansu. Největší důležitost ze všech vodních drah v úvodí Mississippi má Ohio, jehož význam předčí daleko nejen ostatní splavne přítoky, jako Arkansas, Red River, Kaskaskia, White River a Yazzoo, nýbrž i dolní Mississippi R. 1889 loďstvo celého tohoto úvodí čítalo 1114 parolodí a 6339 lodí nákladních s 10.000 lodníky a 3,4 mill.
t nosnosti; z toho pak připadalo na Ohio 2,5 mill.
t. Hlavními centry obchodu při dolním Mississippi jsou St. Louis, Cairo a N. Orleans. Literatura. Humphrey Abbot, Report upon the physics and hydraulics of the Mississippi River (Filadelfia, 1861); J. W. Foster, The Mississippi Valley, its physical geography etc. (Chicago, 1869); W. Glazier, Discovery of the true source of the Mississippi (»Proceed. of Royal. Geogr. Soc.«, 1885).
dš.
