Pektiny,
polysacharidy, které jsou součástí mezibuněčných prostor mladých pletiv vyšších rostlin. Jejich schopnost tvořit
gely se využívá v potravinářském průmyslu.
Související hesla
Ottův slovník naučný
Pektinové látky jest název, jímž zahrnujeme jistou skupinu amorfních polysaccharidův o cukerných složkách, jmenovitě arabinosových a galaktosových, příp. však i xylosových a glukosových. Vyskytují se hojně v rostlinstvu, jsou však následkem amorfnosti své dosud jen velice nedokonale prostudovány. Také jejich nejbližší deriváty, vznikající z nich působením jistých činidel chemických (kyselin, žíravin), počítáme mezi
p. l. Konstituce jejich není dosud objasněna, ba není poznáno dodnes s bezpečností ani empirické složení mnohých pektinové látkyvých lektinové látek. Není dále rozhodnuto o žádné z pektinové látkyvých lektinové látek s určitostí, zda je vůbec individuálnou či pouhou směsí dvou neb více polysaccharidův o různých složkách cukerných (pentosanů, hexosanů) i rozdílné veličině molekulové. Proto nelze přikládati valné ceny složitým formulám, jež starší autorové pektinové látkyvým lektinové látkám přikládali. Mnohé
p. l. jeví vlastnosti slabě kyselé, pročež v nich Tollens předpokládá skupinu karboxylovou (
CO2H)
. – Činidly hydrolytickými (působením zředěných kyselin, příp. enzymů)
p. l. štěpí se na konec v cukry jednoduché, monosaccharidy, obyčejně v arabinosu, galaktosu, řidčeji ve glukosu, xylosu; vedle nich však mohou vzniknouti i štěpné produkty o povaze kyselé, což jest v souhlasu s výše vytčenou slabě kyselou povahou některých pektinové látkyvých lektinové látek. I neutrálně reagující
p. l. mohou vésti vedle cukrů k látkám o skupině karboxylové, neboť v látce výchozí může karboxylová skupina otupena býti vazbou se skupinami alkoholickými,
OH. – V následujícím buďtež vytčena stručně jména a vlastnosti některých pektinové látkyvých lektinové látek, tak jak je literatura podává. Kyselina metapektinová (arabinová) tvoří – vázána na draslík, vápník a hořčík – hlavní součást gummy arabské, dále gummy třešňové, švestkové a j. Dle starších udání jest s ní totožna látka, kterouž lze vyjmouti žíravinami z dřeni řepy cukrové, referent a Šebor však ukázali, že t. zv. kyselina metapektinová z řepy cukrové nemá vlastností kyselých, nýbrž že jest směsí arabanu, galaktonu a glukosanu. V dužnatých plodech (hruškách, jablcích atd.) ) obsažena jest dle Frémyho t. zv. pektosa, látka nerozpustná ve vodě, přecházející jistým enzymem v rozpustný pektin příp. kyselinu pektinovou. Frémyho pektin jest opticky nečinný, neredukuje roztok Fehlingův a skýtá hydrolysou arabinosu a galaktosu. Také ve dřeni řepy pektosa předpokládána Scheiblerem. – Parapektin vzniká dle Frémyho, Battuta a j. delším varem pektosy příp. pektinu s vodou. Vodou botná, má reakci slabě kyselou, točí v pravo a rozpouští se v alkaliích. Cukerné složky jeho jsou tytéž jako při pektinu. – Pektosa, pektin i parapektin zahříváním se silně zředěnými kyselinami přecházejí dle Frémyho zprvu v metapektin, slabě kyselý, v alkoholu nerozpustný, zředěnými alkaliemi v kyselinu pektosinovou, silnějším působením alkalií za horka v kyselinu pektinovou, konečně v para- a metapektinovou. Kyselina pektinová popsána jakožto beztvará bílá hmota huspenitá, nerozpustná ve vodě i v alkoholu a aetheru, snadno rozpustná v alkaliích. Otáčivost její nadmíru kolísá dle původu i způsobu přípravy (od [α]D=+186° až do [α]D=+300°); podobně i procentový obsah složek (galaktosové a arabinosy) jest velice měnivý. – Kyselina parapektinová jest dle Frémyho rovněž bílá, beztvará látka, povahy slabě kyselé. Ve vodě se rozpouští, roztok její redukuje a otáčí v pravo (dle Battuta), může však jeviti i rotaci vlevo! Název kyseliny metapektinové či arabinové přikládá se i konečnému produktu působení alkalií v látky pektinové, rovněž amorfnému, jehož otáčivost i složení jsou velice rozdílny od otáčivosti a složení kyseliny arabinové z gummy arabské. Látka z gummy arabské skýtá hydrolysou arabinosu a galaktosu v měnivém poměru, látka z dřeni řepné (vápnem vyňatá) mimo to i glukosu. – O žádné z látek právě vyjmenovaných z literatury nemáme dosud práva mluviti jako o chemickém jedinci, jejich individuálnost jest více než pochybna, jak zjevno z kolísavých udání jednotlivých autorův o chem. i fysik. vlastnostech pektinové látkyvých lektinové látek. Literatura pektinové látkyvých lektinové látek potřebuje důkladné revise, jež ovšem bude nadmíru pracná, neboť látky ty mají vlastnosti málo vhodné ke studiu.
Vot.