Platón, řecký
filozof; jeden z největších myslitelů v dějinách filozofie. Působil v
Athénách, výrazně ovlivněn
Sókratem. Asi 387 př. n. l. založil athénskou filozofickou školu
Akadémii. Při návštěvách
Sicílie se pokusil realizovat představu filozofa-panovníka na dvoře
syrákúského tyrana
Dionýsia II. (367 – 344 př. n. l.); jeho
ambice ztroskotaly. – Vynikající stylista; užíval poetické obrazy, příměry a filozofické
mýty (zejm.
mýtus o jeskyni). Všechna díla (kromě několika
Listů a proslulé stylizované
Obrany Sókratovy) mají
podobu dialogů. Většinou jsou vedeny Sókratem jako tlumočníkem Platónových myšlenek. Měly být podnětem k vlastnímu filozofickému zamyšlení, nikoli systematickým vyjádřením Platónových názorů. Rané dialogy (např.
Lachés – o statečnosti,
Gorgiás – o filozofii a
rétorice) vznikaly
pod přímým vlivem Sókratovým; Platón v nich usiloval zejm. o přesné vymezení etických pojmů. Ve vrcholném období rozpracoval učení o
ideách (
Faidón,
Faidros,
Parmenidés) a o společnosti (
Ústava); pozdější práce tyto myšlenky doplnily a revidovaly (
Zákony,
Tímaios). Obecné pojmy existují jako ideje odděleně od smyslového světa a tvoří vlastní neměnnou říši. Nejvyšší je idea dobra (v hmotném světě se připomíná v podobě ideálu krásy), která umožňuje bytí i poznatelnost ostatních idejí. Jednotlivé bytosti a věci smyslového světa získávají své bytí jakousi „účastí“ na ideách. Duše je spojovacím článkem ideálního a smyslového světa; k poznání dochází tím, že se duše rozpomíná na ideje, na něž hleděla při své prenatální existenci (
Faidros). – V
Ústavě vytvořil projekt dokonalé obce, v níž spolupracují tři stavy: vládci-filozofové (reprezentují zájem celku; dominuje u nich duše rozumová, jejíž ctností je moudrost), strážci (chrání obec; dominuje u nich duše vznětlivá, jejíž ctností je statečnost) a výrobci (rozmnožují materiální statky; dominuje u nich duše žádostivá, jejíž ctností je uměřenost). – Nejvýznamnějším přímým žákem byl
Aristotelés (jenž ovšem učení o ideách podrobil
kritice). Ve 3. stol. n. l. na Platónovo učení navázal
novoplatónismus, ve
středověku Augustinus a v období
renesance Akademie florentská.
Související hesla
