Leccos - Pyrit

Pyrit, krychlový minerál, disulfid železa z řady pyritu. V krystalech tvaru krychle, osmistěnu nebo dvanáctistěnu pětiúhelníkového, převážně ledvinitý či zrnitý, mosazně žlutý, kovově lesklý, vryp černý. T = 6 – 6,5, hustota 4,9 – 5,2 g.cm^–3. Nejrozšířenější sulfid, akcesorický ve vyvřelých horninách, hlavně gabrech, kde může vytvářet velká ložiska. Podobně hojný ve skarnech, krásné velké krystaly na Elbě (Itálie). Nejčastější sulfid rudných žil, v Česku v Kutné Hoře, v Jílovém u Prahy, drobné krystaly v Příbrami, velké krystaly v Kassandře (Řecko), v Peru a jinde. Hlavní akumulace ve vulkanicko-sedimentárních komplexech, v ČR ve Chvaleticích, obrovská ložiska např. v Rio Tinto (Španělsko), na Urale (Rusko). V současnosti vzniká hojně ze solanek na dně Tichého oceánu a v Rudém moři. Též v kyzových břidlicích, v Česku Hromnice, Kamenec a jinde, častý v uhlí. Metamorfózou vznikla velká ložiska, v ČR v Tisové u Kraslic, četná ložiska ve Skandinávii, např. Rörös a Sulitjelma v Norsku, v Mount Isa v Queenslandu (Austrálie) a jinde. Využíval se jako surovina při výrobě síry nebo oxidu siřičitého. Název z řeckého pyrítes jiskřivý (při křesání pyrit jiskří).

Související hesla

• akantit
• alunogen
• andezit
• argentopyrit
• arsenopyrit
• autigenní nerosty
• bravoit
• Čína
• destinezit
• diadochit
• dimorfie
• dodekaedr
• epsomit
• evansit
• Falun
• fibroferit
• gossan
• halotrichit
• chalkopyrit
• Japonsko
• kamenec draselný
• kamenečná břidlice
• krušek příbramský
• kruťait
• krychle
• kutnohorit
• Kypr
• kyz
• kyzy
• limonit
• markazit
• melanterit
• natrojarosit
• nelsonit
• neotokit
• noricit
• pentagondodekaedr
• pickeringit
• pseudomorfóza
• selen
• Sierra Morena
• slavíkit
• sperrylit
• stopové prvky
• typus krystalu
• Žák Lubor
• zlato
• zvětrávání

---

Ottův slovník naučný

Pyrit, kyz železný, krystalluje v soustavě krychlové, v hemiédrii pentagonálnědódekaédrické nebo snad v tetartoédrii, čemuž by nasvědčovaly některé úkazy thermoelektrické na pyritu pozorované i zjištěná tetartoédrie obdobně složeného a tudíž zajisté isomorfního ullmannitu NiSbS. Morfologicky prokázána však tetartoédrie pyritu dosud nebyla. Převládajícím tvarem krystallů pyritu jest buď krychle ( 0 ( aneb pentagonální dódekaédr ( 02/2, odtud právě pyritoédrem či kyzotvarem nazvaný; řidčeji osmistěn O a dyakisdódekaédry. Podřízeně vystupují na pyritu ještě velmi četné tvary jiné. Srůst dvojčatný podle dvanáctistěnu kosočtverečného (»železný kříž« z Elby). Krystally jsou obyčejně ryhovány rovnoběžně ke třem párům hran krychlových. Velmi hojný jest pyrit kusový, zrnitý až celistvý, v kulovitých i ledvinitých napodobeninách a různotvárných konkrecích, které někdy mívají uvnitř sloh paprskovitý. Pyrit činí též pseudomorfosy po markasitu, pyrrhotinu a mn. j. nerostech. Štěpnosti zřetelně pozorovati na pyritě nelze. Barva jest mosazně žlutá se silným leskem kovovým, sytější než u markasitu a slabší než u chalkopyritu; často bývá povrch hnědě nebo pestře naběhlý. Vryp jest nahnědle nebo nazelenale černý. Tvrdost 6 – 6 ¹/₂, křesán jsa pyrit vydává jiskry; hustota 4,9 – 5,2. Taví se v magnetickou kuličku; v baňce poskytuje hojného sublimátu sírového. Kyselinou dusičnou pyrit se rozkládá a vylučuje se síra. Složení čistého pyritu jest sirník železičitý FeS₂ s 53,36% S, 46,64 Fe, leč obsahuje isomorfní příměsi manganu, kobaltu, niklu i arsénu, někdy i jiné kovy, zejména též zlato. Pyrit náleží k nejhojnějším nerostům, a výskyt i vznik jeho jest velmi rozmanitý. Prvotnou součástkou vyvřelin bývá jenom zřídka, za to druhotný, hlavně z horkých pramenů usazený, se vyskytuje i v horninách eruptivních jako velmi rozšířená součást; hromadí se též v nejrůznějších sedimentech i v samostatných čočkovitých, ložních i pásmovitých massach, impregnuje různé horniny jemně jsa rozptýlen a neschází téměř na žádné rudní žíle, provázeje tam veškeré rudy sírné i kyslíkaté. V jílech a slínech činívá konkrece, vzniknuv zde obyčejně způsobem tím, že rozkládající se zbytky ústrojné odkysličovaly roztoky síranů; téhož původu jest i pyrit, jenž bývá častým zkameňujícím materiálem různých fossilních živočichův i rostlin. Větraje pyrit skýtá skalice zelené a volné kyseliny sírové, která pak účinkuje na horniny okolní, tvoříc různé sírany (Letná, Chuchle, Troja a j. u Prahy v silurských břidlicích). Velmi častá jest i přeměna pyritu v hydroxidy železa, pyrrhosiderit a limonit, které činí pseudomorfosy po pyritu.

Z četných nalezišť pyritu v zemích Českých jest uvésti především rudní žíly příbramské, kde pyrit se vyskytuje přehojně kusový i krystallovaný; dále jest pyrit průvodcem a z časti i nositelem zlata na žilách jílovských, vyskytuje se u Jáchymova, Stříbra a Kutné Hory, velmi hojně v černém uhlí pánve kladenské i ostatních, v železných rudách západočeského siluru atd. Ložisko pyritu jest u Lukavice blíže Chrudimě; veliké jeho množství se též vyskytuje v kusových massách a jako impregnace t. zv. břidlic vitriolových čili kamenečných v západ. Čechách: Kamenec u Radnic, Hromice a Líté u Plzně, Hracholusky u Křivoklátu atd. Velmi hojný bývá pyrit též v rašelinách, na př. u Františkových Lázní. Z lokalit cizích vynikají: proslulá ložiska lesklé rudy železné na Elbě, jež spolu s piemontskými nalezišti v okolí Traverselly poskytují nejkrásnějších krystallů pyritových, zlatonosné žíly sibiňské a hornouherské (Rodna, Kapnik, Šťávnice), doly cornwalské; veliká ložiska kusového pyritu jsou u Fahlunu ve Švédsku, u Huelvy ve Španělsku.

Pyritu neužívá se k výrobě železa, nýbrž k výrobě kyseliny sírové a rozmanitých síranů, jež se připravují obyčejně tím způsobem, že pražením pyritu nejprve vyrobí se kysličník siřičitý a ten dále se zoxyduje na kyselinu sírovou. Kvetoucí kdysi výroba dýmavé čili české kyseliny sírové ze síranů železitých (»vitriolového kamene«), vzniklých větráním a vyluhováním pyritu z břidlic kamenečných, v západních Čechách všude zanikla v letech devadesátých minulého století. Dnes těží se u nás pyrit k výrobě obyčejné (anglické) kyseliny sírové pražením hlavně u Lukavice a Kamence. Fr. Sl-k.