Svatojánský chléb, tlustostěnné tmavohnědé lusky rohovníku obecného. Viz též
rohovník.
Související hesla
Ottův slovník naučný
Svatojanský chléb viz Ceratonia.
Ceratonia siliqua L., rohovník nebo svatojanský chléb, strom dosti vysoký z řádu sapanovitých (Caesalpiniaceae), rozšířený v teplých krajinách podlé Středomoří. Koruna košatá, ale nehustá, větví rozsochatých. Listy 2- až 4jařmé, špičkou okončené, s lístky obvejčitými neb elliptičnými, kožovitými, lysými, vždy zelenými; blanité, opadavé palisty. Květy červenavé v jednotlivých nebo nahloučených, vzpřímených, klasovitých hroznech, v úžlabí opadavých listenů, dvoudomé neb mnohomanželné. Kalich podoby 5 zubů záhy opadajících, koruna žádná, tyčinek pět stejných, volných, zákališních. Vícevaječný semenník, s krátkou čnělkou a terčovitou bliznou. Lusk ploše smačklý, temně hnědý, několik centimetrů dlouhý, zevně kožnatý a lesklý, uvnitř hmotou dužnatou i na přehrádkách mezi semeny vyplněný. Semena hladká zevně s osemením hnědým, za vlhka slizkým, uvnitř s mocným, co kosť tvrdým bílkem. Kvete od března do května. Rohovník svými morfologickými vlastnostmi stojí osamocen mezi rody sapanovitých a obsahuje jediný pouze druh. Zralé lusky jeho jsou chuti zasládlé a slouží v Středozemí obyvatelům i dobytku za potravu. I do ostatní Evropy se obchodem rozváží. Dužnina jejich obsahuje obyčejně 50 % cukru. V Egyptě, na Cypru a j. tvoří rohovník háje a lesy a lusky jeho jsou zde nejsladší. Turci vytlačují z nich sladkou šťávu a nakládají do ní hrozinky a jiné ovoce. Ovoce rohovníkové bylo důležitou potravinou již starým národům. Dle Písma svatého Jan Křtitel živil se jím na poušti (odtud také jméno »svatojanský chléb«) a u sv. Lukáše 15., 16. čteme, že ztracený syn nasycoval se jím (»keratiæ), když bylo prasatům předhazováno. I v lékařství upotřebuje se lusků rohovníkových. Vský.