Syrakusy, italsky Siracusa, Syrákúsy – město v Itálii na východním pobřeží Sicílie; 127 000 obyvatel (1998). Průmysl petrochemický, potravinářský. Muzea. Významné historické památky (zbytky starověkých chrámů, řecké divadlo, římský
amfiteátr,
katakomby; středověké kostely a paláce, pevnost Castello Maniace). – Ve
starověku řecká osada, založená ve 2. pol. 8. stol. př. n. l. z
Korintu. V držení moci se střídala
oligarchie a mírná demokracie s
tyranidou. 480 př. n. l. vítězství nad
Kartágem u Hímery učinilo ze Syrakus nejvýznamnější sicilské město. Tyran
Hierón I. porazil 474 př. n. l. etruské loďstvo a rozšířil syrákúský vliv i na jižní Itálii. Tehdy velký kulturní rozkvět (na dvoře sicilských tyranů působili např.
Aischylos,
Epicharmos a
Pindaros). 413 př. n. l. zničili Syrakusané athénské loďstvo vedené
Alkibiadem. Tyran
Dionýsios I. (vládl 406 – 367 př. n. l.) upevnil převahu Syrákús v
Jaderském moři a
Tarentském zálivu,
Dionýsios II. (vládl 367 – 344 př. n. l.) se mj. stýkal s
Platónem. Za 2. punské války stály Syrakusy na straně Kartága; po houževnaté obraně byly roku 212 př. n. l. dobyty Římany (zavraždění
Archiméda); poté hlavní město římské provincie Sicílie. 535 dobyty byzantským vojvůdcem
Belisariem; staly se součástí
byzantské říše. V roce 878 dobyty Araby, 1085
Normany a začleněny do
Království obojí Sicílie. Ve
středověku význam Syrakus poklesl. V roce 1693 bylo město poškozeno zemětřesením.
Související hesla
Ottův slovník naučný
Syrakusy: S., hlav. město ital. provincie t. jm., na ostrůvku Ortygia odděleném od vých. břehu Sicilie uzounkým průplavem, přes který vede most, na želez. trati Syrakusy: s.-Messina a Syrakusy: s.-Licata, má 32.030 obyv. (1901), ulice úzké a klikaté, kathedrálu postavenou na místě slavného chrámu Minervina, chrám benediktinský a San Giovanello, archaeologické museum, poměrně však dosti chudé, knihovnu, tvrz, zříceniny starověkých lázní a středov. paláců a znamenitý přístav zaujímající 232
ha a rozdělený na velký přístav (
porto grande) na j. a malý přístav (
porto piccolo) na s., jež spojeny jsou zmíněným průplavem. Lodní ruch činí do 3000 lodí s
1/
2 mill.
t, hlavně italských, dovoz cení se na 2
1/
2 mill. lir a vývoz na 4
1/
2 mill., dováží se dříví, obilí, železo, ocel, petrolej a j., vyváží pak víno, citrony, pomeranče, olivový olej, sýr atd. V jižní části města jest proslulý solný pramen la Parucca.
Tšr. Dějiny. Syrakusy: s. jsou sídlem pradávného původu. Nejnovější hrobové nálezy v městě i okolí nasvědčují, že byly již osazeny za doby obyvatelstva sikánského. R. 737 př. Kr. korinthský oikista Archias založil na místě Syrakusy:us město, kteréž bylo nejstarší dorskou osadou západu a za krátko tak se rozvinulo, že bylo po mnohá století největším městem evropským. Město Archiou založené a odtud nepřetržitě Syrakusy: sami zvané rozkládalo se na nízkém pobřežním ostrůvku Ortygii, kol pramene Arethusy, a mělo dva přístavy: větší, ostrovem a poloostrovem Plemmyriem uzavřený, do něhož vedly dva vjezdy, širší, ale skalnatými výspami uzavřený v jihu Ortygie, užší na severu Ortygie, jenž na severovýchodě souvisel s přístavem menším, otevřenou to rejdou. Od počátku Syrakusy: s. byly městem důležitým a samostatným, jež s métropolí Korinthem spojeno bylo toliko svazky bohopoctnými. Zapudivše obyvatelstvo sikulské do vnitrozemí, Syrakusané zmocnili se záhy protějšího pobřeží, řečištěm bahnité řeky Anapa v jižní hornatou čásť a v sev. nížinu rozdělené. Na skalnatém výběžku, který nížinu na severu zavíral a oba přístavy ovládal, vznikla záhy městská čtvrť Achradina, na malém pahorku jižně anapského ústí vznikla čtvrť Polichna kolem slavného chrámu Dia Olympského, ještě jižněji při větším přístavu Témenités, zvaná podle chrámu Apollóna Témenita. Achradina a Témenités byli později pojaty do rozšířeného města, Polichna zůstávala vsak vždy osadou předměstskou. Plavbou, obchodem a příchodem nových osadníků Syrakusy: s. vzmáhaly se tak, že již s poč. VII. stol. př. Kr. pokoušely se o rozšíření svého území zakládáním osad v jihových. koutě ostrovním (Heloron, Neaiton, Akra, Kasmeny, Kamarina), čímž čtvrtina ostrova podrobena panství jejich. Správu měli v rukou svých gamorové, zámožní to statkáři, kdežto široké vrstvy lidu, živící se obchodem a živnostmi, práv politických byly prosty. Gamorové osazovali ze svého středu širší a užší radu. Nepatrná událost spůsobila s poč. V. stol. př. Kr. pád gamorů, načež jal se vládnouti lid, Sikuly zesílený; gamorové z města vytlačení osadili Kasmeny, kdež zařídili se samostatně. R. 485 př. Kr. žádali mocného tyranna v Géle Gelona, aby je zpět do Syrakusy:us uvedl. Tento vyhověl prosbě, ale zmocnil se vlády v městě, jež učinil hl. městem své rozsáhlé říše. Syrakusy: s. rozšířeny převáděním obyvatelstva z dobytých měst, zvl. z Megar Hyblejských, z Kamariny a z Gély, a zveličené město ohrazeno zdí jdoucí od Achradiny k většímu přístavu. Na jižním svahu Achradiny založena nová agora. Odtud Syrakusy: s. byly největším městem sicilským, ba i řeckým. Veliký rozvoj moci syrakuské způsobil válku s Karthaginci a zastavil jejich postup k východu. Ale proti jednomu z nástupců Gelonových Thrasybulovi vznikla vzpoura a po tuhém boji tyrannis svržena, načež žoldnéři a Sikulové z vděčnosti za pomoc prokázanou poděleni právem občanským. Ale brzy vznikly spory mezi oběma vrstvami občanskými, za nichž na severu k městu připojeno předměstí Tycha. Po třech letech spory odchodem žoldnéřův utišeny. Za války peloponnéské Syrakusy: s. stály na straně athénských odpůrců, což dalo podnět k výpravě athénské (415 – 413 př. Kr. ) a k obležení města. Vítězství dostalo se Syrakusy: sám pomocí Sparty, načež syrakuský náčelník Hermokratés účastnil se proti Athénám války dekelejské. Za války s Karthaginci vyznamenal se v poli Dionysios, tak že se stal r. 405 př. Kr. jediným velitelem všech branných sil syrakuských a s pomocí vojska a osobní stráže zmocnil se tyrannidy (405 – 367 př. Kr. ). Za něho Syrakusy: s. byly na vrchole moci své. Ortygia přeměněna v hrad tyrannův, na severozápadě na návrší Epipolách založena v sousedství Achradiny nová čtvrť městská, která sama velikostí dnešnímu městu se vyrovnávala. Proti odpůrcům zřídil si Dionysios stálé vojsko ze žoldnéřů Kampanských, Epipoly opevněny a jižní hradba jejich spojena s opevněním Ortygie. Syrakusy: s. tak staly se největším městem v Řecku i v tehdejší Evropě. Útoky karthaginské odraženy, menší města řecká podřízena Syrakusy: sám a i na vých. pobřeží italském zaujato pevné postavení. Loďstva syrakuská ovládala veškera moře italská. Ale syn jeho Dionysios II. svržen vojevůdcem Dionem, když pak znovu panství se zmocnil, vypravili Korinthšti k prosbám Syrakusy: sanů Timoleonta, který Syrakusy: s. osvobodil, svobodu jim navrátil a šťastně válčil s Karthaginci. Ale r. 317 př. Kr. zmocnil se tyrannidy Agathoklés a vládl v duchu Dionysiově až do r. 289 př. Kr. Hlavní podporou jeho byli kampanští žoldnéři Mamertini, kteří po jeho smrti zmocnili se Messány, ale tam byli svíráni vojevůdcem Hieronem. Tento později stal se králem v Syrakusy: sách a s počátku prvé války punské spojil se s Římany. Jeho nástupce Hieronymos učinil smlouvu s Hannibalem, ale byl svržen a obnovena démokratie. Než římský vojevůdce M. Claudius Marcellus vzal r. 212 př. Kr. po dvouletém obléhání Syrakusy: s. útokem, kteréž zpustošeny a zpleněny. Odtud Syrakusy: s. byly římským městem provinciálním, jehož bohatství a umělecká výzdoba přeneseny do Říma. Syrakusy: s. rychle klesaly, tak že již Oktavián, aby nebylo město liduprázdné, do nich římskou osadu uvedl. Na počátku středověku Syrakusy: s. trpěly vpády Vandalů a Byzantincův, r. 535 prohlásil je Belisar za hl. město ostrova, císař Konstans II. po několik let v nich i sídlil. Ale r. 878 Syrakusy: s. upadly do rukou Arabů, za nichž úplně poklesly. R. 1085 dobyli jich Normané, ale k většímu významu dospěly teprve za dnů našich. Dnešní Siracusa prostírá se na někdejším ostrově Ortygii; v nížině pobřežní a na výšinách Achradiny a Epipol vyskytují se rozsáhlé zříceniny dávného města, mezi nimiž řecké divadlo, římský amfitheater a pevnost Euryalos (nyní Mongibellesi); na sev. straně Epipol viděti doposud značné zbytky hradby Dionysiovy.
Pšk.
