Leccos - Ze Zástřizl

Ze Zástřizl , moravský šlechtický rod, vladycký, doložený od počátku 13. století. Rod se rozdělil do řady větví, které vlastnily statky na Moravě (Boskovice, Buchlov, Morkovice, Náměšť nad Oslavou, Prakšice, Židlochovice). Rod vymřel 1687.

Ottův slovník naučný

↑ nahoru
ze Zástřizl, příjmení staromoravské rodiny vladycké, jejíž erb byla stříbrná lilie na červeném štítě. Za předky své pokládali Sulislava (1203 – 25), truksasa země Moravské, syna jeho Protivena (1203 – 39) a tohoto syna Sulislava (1251). Jistá řada jich počíná se teprve v prostředku XIV. stol. a tu se rozděluje již rodina ta na pošlosti. A. Kunkovští. Ze Zástřízl (Zastřehl, Zástřel) v kraji hradištském pocházel Arkleb, jenž dostal r. 1349 od mateře své Alžběty čásť Kunkovic a spolčil se t. r. s bratrem svým Bořkem. Na Kunkovicích věnoval r. 1374 Anně manželce a na Litenčicích a jiných vesnicích r. 1382 Elšce, dceři syna svého Skocha. Čásť svou Zástřizl postoupil r. 1382 strýci svému Jindřichovi směnou za čásť Kunkovic tohoto, taktéž si vyměnil r. 1386 jinou čásť Kunkovic od strýcův Pavlovských. Zemřel ok. r. 1398. Synové jeho Slavibor neb Slavouš (1393, † 1415), Onšík (1393 až 1437) a Almus (1393 – 1421) drželi části Kunkovic a zboží v Chvalnově, Moravanech, Moštěnici, k nimž kupovali drobné dědiny v okolí. Oneš přečkav bratry podržel Kunkovice, Nitkovice a Chvalnov, na něž přijal na spolek strýce své Arkleba a Smila. Jak se zdá, pošlost ta tehda vymřela. B Pavlovští. V Pavlovicích seděli r. 1349 bratří Smil a Protivec, z nichž tento r. 1371 věnoval manželce Dorotě. Od r. 1373 vyskytují se bratří Ondřej a Protivec, kteří postoupili r. 1386 strýci Arklebovi platy v Kunkovicích směnou za díl jeho v Pavlovicích. Onen ujal ok. r. 1406 Pavlovice, kupoval rozličné dědiny a žil ještě r. 1427. Protivec koupiv Chvalkovice usadil se na nich a žil ještě r. 1421. Pavlovice drželi r. 1437 bratří Protivec, Heřman a Jan, z nichž tento záhy zemřel. Oni drželi také dědiny v Tištíně, Važanech a jinde, spečetilí r. 1440 zemský mír v Brně, přijati r. 1464 na spolek od strýce Jana Hluckého a drželi r. 1462 manství želetické. Protivec dosáhl kromě toho (1462) duchovenství orlovského, Slízan (1466) a jiných zboží, zejména koupil r. 1466 Ždanice. Dosáhnuv vysokého věku žil ještě r. 1481 jako P. starší. Jak se zdá, stranil králi Jiřímu a proto mu Ždanice vzaty. Protivec mladší (Heřmanův syn), jenž držel s bratrem Ondřejem († j.1482) Čejkovice, marně se domáhal Ždanic. Čejkovice držel po něm syn Heřman, koupil r. 1490 Boleradice, ale prodal oboje 1512. Žil ještě r. 1522, kdež prodal díl Lovčic. Na Pavlovicích seděli asi od r. 1489 bratří Protivec, Mikuláš a Filip. Protivec, jak se zdá, prodal Pavlovice, svůj díl. Mikuláš seděl v l. 1495 – 1533 na Miloticích, koupil r. 1503 Veteřov a držel těž Želetice, jež r. 1531 prodal, a pak do r. 1533 manství v Chrlicích. Filip seděl 1495 – 1501 na Kyjově. Milotice dostaly se dcerám po n. Prockovi a ty je r. 1554 prodaly. – Na Chvalkovicích seděli bratří Ondřej (1447 – 67) a Jan (1447 atd.), potomci dotčeného Protivce (1373 – 1421). Onoho snad dcerou byla Eliška, jež přijala r. 1490 Jana z Potšteina, manžela svého, na spolek Chvalkovic. C. Na Zástřizlech zůstali potomci bratří Onše a Jana, kteří si vyměnili r. 1358 Žaroušky za Leskovce. Oneš zůstavil z manž. Anny (z Moravan) syny Jindřicha (1373 až 1415) a Protivce (1373 – 1420), kteří se spolčili majíce po polovici Zástřizl, Újezdce a j. Jindřich vyměnil si 1382 čásť Arkleba Kunkovského v Zástřizlech a kupoval různá zboží. Protivec získal Nemotice a Moravany a jiná a odřekl se proto své polovice Zástřizl. Skrze tyto dva bratry povstaly dvě pošlosti. a) Na Zástřizlech panovali r. 1416 synové Jindřichovi Štěpán, Ondřej, Mikuláš a Oneš. Štěpán držel r. 1437 Dobročkovice a Lísky (tyto po jeho smrti pro dluhy prodány). Syn jeho Mikuláš držel Dobročkovice a žil ještě r. 1466. Oneš držel Zástřizly, k nimž získal r. 1417 díl Protivcův, také měl Honětice (1446) a Lučkovice a Chlum (1448). Jeho snad synem neb vnukem byl Aleš, jenž r. 1481 Zástřizly prodal. Jiným snad potomkem jeho byl Oneš, jenž držel r. 1487 Lučkovice a r. 1511 Třtěnici. Do této pošlosti snad náleželi také Jan Mléčko (1462, † j. 1481), jenž držel Hluk a zůstavil dcery. b) Pošlost Nemotická a Ždanská. Po Protivcovi zůstali synové Smil, Arkleb a Jan (1437 – 40). Arkleb držel Ježov a Opatovice. Smil (1435 – 47) držel Nemotice, na nichž věnoval manž. Kateřině z Ojnic, a kromě toho Nitkovice, Ořechové, Dobročkovice a Lísky, jež po jeho smrtí pro dluhy prodány. Syn jeho Jan držel Nemotice a s manž. Ofkou z Malenovic vyženil Šonstras a Nasedlovice. Kupoval a prodával rozličné dědiny, naposled koupil 1498 hrad Ždanice. Synové (?) jeho bratří Hynek a Procek (Protivec) přijali vklad zboží ždanského (1500), k němuž Procek r. 1513 přikoupil Ninkovice, 1517 Veteřov a 1520 Lovčice. Po něm dědil synovec jeho Jan, kterýž r. 1539 manž. Kunce z Víckova věnoval na Ždanicích. Koupiv r. 1544 Buchlov, prodal r. 1558 panství ždanské a nasedlovské, ale koupil za to r. 1560 Židlochovice s Uherčicí a Ivaní. Byl podkomořím markr. Mor. Obdržev r. 1562 list mocný, odkázal r. 1564 Židlochovice na jistý způsob Bedřichovi z Žerotína (manželu Majdalény ze Ze zástřizl,), hrad Buchlov druhé manželce Elišce z Žerotína do života a pak do pošlosti Prakšických a kromě toho po penězích žijícím strýcům. Zemřel ok. r. 1565. c) Prakšičtí ze Ze zástřizl, pocházeli od Hynka, který získal před r. 1516 biskupské manství Prakšice. Jeho snad syn byl Jiřík, jenž prodal r. 1538 svůj díl Prakšic sestře své Kunce Skorotínské ze Ze zástřizl, a byl třikráte ženat. Sigmund držel r. 1539 polovici Prakšic r. 1548 a 1554 manství Žadovice, jež r. 1557 prodal. Držel pak Třtěnici. Prakšice měl po předešlých 1554 Jan a držel je ještě r. 1561. Sigmund a Jindřich, synové Jiříkovi, zdědili za své nezletilosti (1565) hrad Buchlov po Janovi Ždanském. Sigmund zabit 12. kv. 1581 v Brně od Jana Šembery z Boskovic a Jindřich proboden 25. čce 1582 v lese prý od svého zbrojnoše. Oba pohřbeni v Buchlovicích. Jiří Sigmund, syn Jindřichův, dědil Buchlov a držel i Žeravice. Týž byl horlivý vyznávač víry podobojí a muž velmi vzdělaný. Vydav se v mládí na cesty byl s Karlem st. ze Žerotína posluchačem Th. Bezy, jehož knihovnu zakoupil a přivezl na Moravu. Zemřel r. 1619 odkázav statky své manž. své Alžbětě Gedeonce z Olešničky a dceři Kunce, jež se vdala za Petra Diviše Petržvaldského z Petržvaldu (1630). Bernart starší, P. ze Ze zástřizl, získal před r. 1590 manství Haňovice, volen r. 1619 za defensora, vězil v Olomouci, v domě Žerotínském šest olomouckéch kanovníkův a bral duchovenství do sekvestru. Za to stižen vězením a propadl všechen statek. Sigmund Jiří P. ze Ze zástřizl, účastnil se také rebelie, ale poněvadž manželku svou přijal na spolek statku Jaroměřic, ponechán mu a odsouzen k pokutě. Jaroměřice měl pak Sigmund Rudolf ze Ze zástřizl, a prodal je r. 1660. Jan P. ze Ze zástřizl, koupil r. 1609 Krakovec a držel též Litmírov. Z rebelie se těšíl a mluvil proti papeži, pročež r. 1624 své statky propadl. Konfiskací byla tato pošlost v XVII. stol. rozvětvená přivedena na mizinu. Jediný, jenž ještě statku dosáhl, byl Adam Jiří P. ze Ze zástřizl, († j. 1630), jenž byl účasten rebelie a proto r. 1624 odsouzen k pokutě. S manž. Annou Bítovskou ze Slavíkovic vyženil Malenovice, jež ona po smrti bratrově opanovala. Ty zdědila po mateři († ok. 1637) jediná dcera Anna Zuzana Liboria, pak vdaná Morkovská. d) Lechvičtí. Jan ze Ze zástřizl, nazýval se po statku Lechvicích (vlastně Lechovicích) u Znojma a byl r. 1489 – 90 hofrychtéřem u pp. z Lipého. Žil ještě r. 1498. Tehda koupil Milešín a Vidonín, jež r. 1513 syn jeho Jindřich prodal. Týž držel od r. 1511 Žerotice, které držel jestě r. 1535. e) Bez patrné souvislosti s dotčenými pošlostmi vyskytují se bratři Jiří a Adam (1533), synové n. Adama Újezdského, Bernart r. 1519 na Strážovicích, jenž měl od r. 1530 také Nechvalín. Oboje měli po něm synové Petr, Vaněk a Bernart (1552 a 1554). Na Cetochovicích seděl od r. 1522 Jindřich († j. 1560), jehož synové byli Jan a Jáchym. Onen ujal Cetochovice, ale zemřel brzo po r. 1560, počemž se statek dostal dceři. Oneš (1551) držel r. 1554 – 55 manství rouské, pak Věžky a koupil r. 1558 Lutopecný. Statek ten koupil po jeho smrti Adam Ořechovský ze Ze zástřizl, f) Morkovští ze Ze zástřizl, Předkové jejich byli bratří Arkleb a Smil, kteří pocházeli buď z pošlosti A aneb C. Oba drželi Kunkovice. Arkleb koupil před r. 1436 Litenčice a prodal s bratrem některé dědiny. R. 1440 zapsal se k lantfrídu, prodal r. 1448 Dražůvky (manž. Dorota z Věžek). Jeden jeho syn byl Václav (1464, 1466), druhý byl Ctibor, jenž měl od otce Chvalnov a jej prodal. Avšak současně žil i Oneš, jenž měl Dětkovice a Kunkovice a věnoval na nich manželce Hedvice z Morkovic. Tato měla r. 1467 manství Bařice. Ke sklonku XV. stol. žili bratří Jaroš, Václav a Jiřík, potomci jednoho z prvních bratři. Ti zdědili statek Morkovice, byvše od držitele příjati na spolek (1480). Jiřík postoupiv bratru polovici (1487), nechal si Litenčice, jež po něm zdědila dcera Dorota (1503 manž. Jana Kuny z Kunštátu); Václav bezpochyby před r. 1487 zemřel. Jaroš byl pán práv starých znalý a pomáhal Ctiborovi z Cimburka spisovati Zřízení zemské. R. 1493 prodal statek v Lešanech a obdržev r. 1494 list mocný, zemřel po r. 1498. Synové jeho byli Smil a Jiřík. Onen jsa neženat, zapsal dil svůj (1515) Janovi Kobylkovi. Jiřík (1503 – 45) vyjednal r. 1538 městečku Morkovicům majestát na výroční trhy a nabyl r. 1545 Hoštic. Z manž. své N. Ořechovské z Houbic zůstavil syny Jaroše a tuším Jana. Tento věnoval na Morkovicích manželce Anně z Hrádku (1554) a zemřel po r. 1562. Jaroš držel za díl Hoštice, jež r. 1561 prodal, po bratru měl Morkovice od strýce Jana Žďárského obdržel zápis na Židlochovice, jejž pak pustil Bedřichovi z Žerotína, a koupil r. 1566 Svatobořice a r. 1567 Boskovice, kdež přestavěl zámek. Zemřel r. 1583 a pochován v kostele boskovském. Z první manželky Kateřiny Pražminky z Bílkova měl syny Petra (nar. 1548) a Jana (nar. 1549), z nichž onen zemřel před otcem. Z druhé manželky Johanky z Drnovic zůstavil syny Václava (nar. 1554), Jiříka Protivce (nar. 1561) a Bohuši (nar. 1563). Jan dědil Mostěnici (1583) a měl z Anny Ryšanky z Modřic několik synův. Nejstarší z nich Jaroš měl po otci Moštěnici, již zapsal r. 1616 svým dcerám. Z těch převzala ji Anna Johanna vdaná Kracerová a prodala ji (1663). Václav starší (tuším syn Petrův) koupil r. 1604 Náměšť v Olomoucku. Statek ten držel r. 1619 Bernart mladší M. ze Ze zástřizl,, jenž od stavův volen za posla do Uher (1619), ale r. 1622 jmenuje se jejím držitelem Jan starší. Dotčený Bernart dosáhl později zase Náměsti (ok. r. 1637) a odkázal ji strýci Rudolfovi, který ji r. 1651 prodal. Václav (nar. 1554) dědil r. 1583 Boskovice (viz A. V. Šembery Děje pánů z Boskovic), koupil r. 1589 od svých sester Letovice, zdědil po bratru Morkovice, byl kraječem u císaře Rudolfa a zemřel 22. dub. 1600. Vdova jeho Kunka ze Skorotína držela Boskovice a Letovice do života a po ní se dostaly Bohuši. Jiří Protivec, bratr jeho, držel po otci Morkovice a byl komorníkem. Bohuše, nejmladší syn Jaroslavův, dědil po otci Svatobořice (1583) a po bratřích Boskovice, Letovice a Morkovice. Majestátem d. 4. čce 1606 vyzdvižen do panského stavu král. Čes. Zemřel r. 1612 odkázav statky své synovci Václavovi ml. kromě Letovic, které se dostaly vdově Apolonii z Žerotína. Václav, ač katolík, byl za povstání soudcem zemským, ale vymlouval se r. 1622 tím, že byl k tomu přinucen. Podržel proto statky, jež odkázal před smrtí svou († 1632) manž. Alžbětě Eusebii z Pruskova (zase vd. Brennerové, † 1647) do smrti. Synové jeho byli Jan Bohuše, Oldřich Desiderius a Karel František. Tento obdržel r. 1647 od bratří Svatobořice, jež postoupil r. 1681 Janovi Bohuši. Tento dal r. 1647 Oldřichovi za díl Morkovice a sám ujal Boskovice. R. 1657 oženil se se Zuzanou Kateřinou Liborií Prakšickou ze Ze zástřizl,, která držela Jesenec a Malenovice Sešel bezdětek 25. čce 1687 jsa té rodiny poslední. Pohřben v Boskovicích, oblečen jsa v oděv karmelitánův. Vdova Zuzana vdavši se po druhé za Františka Valtera z Dietrichšteina, jemu zapsala r. 1689 Boskovice zděděné. Zemřela r. 1691 odkázavši Jesenec klášteru zabrdovskému a Malenovice a Svatobořice (1684) od manžela darované Františkovi Libšteinskému z Kolovrat. Morkovice dostaly se po bezdětné smrti Oldřichově (po r. 1664) manž. jeho Sidonii Kateřině Šponárové z Blinsdorfu (zase vdané ze Scherfenberka). Sčk.